![]() ![]() ![]() ![]() |
Nastražte uši!
Všechno, co tajné jest,
láká ke spekulacím.
Existuje čistota? Čistota lidských citů?
Jsem bludičkou močálů,
kde ztrácím
se, za úsvitu
luny,
vraceje se ze zoufalých cest.
Tvé oči - jsou ty!
Tvé rty - jsou ty!
Jen já - nejsem já!
Tak pojď, můžeš mě vést...
Všechno, co tajné jest,
láká ke spekulacím.
Existuje čistota? Čistota lidských citů?
Jsem bludičkou močálů,
kde ztrácím
se, za úsvitu
luny,
vraceje se ze zoufalých cest.
Tvé oči - jsou ty!
Tvé rty - jsou ty!
Jen já - nejsem já!
Tak pojď, můžeš mě vést...

k básni bylo řečeno již mnoho, já jen že čistota existuje, ano já mám vždy pocit že Ty jsi čistota...

Líbí se mi... celá, tak, jak je. "Existuje čistota? Čistota lidských citů?" - to je teda otázka, pane jo...

Jejda, děkuji všem za pěkné komentáře, topím se hluboko, to máte pravdu, hluboko a nevím, nevím, kdo mne odtud vytáhne :)) a kdo pochopí mou hloubku :)Ale překvapujete mě, jste dobří všichni, tápete, ale celkem chápete správně.
Základem básně je : spekulace.
Pak, když to vede k jakýmkoliv spekulacím, jsem spokojená - hlavně Orionka - spekulace vést, svést = vidíte, co si lidé vše " můžou " představit pod obyčejným, jednoduchým vedením... a to bychom mohli pokračovat do nekonečna - pak se vedou nekonečné drby o tom, či onom člověku a základem je stejně jen naše srdce. I když necháme průchod spekulacím, pak je důležitý postoj - závist - nezávist - zloba - dobrota atd.
jo, ztrácím - má být verš k spekulacím , ale asi se nepoved.
Kdysi mě lákaly ty takové lomené verše - když se dala v půli slova pomlčka a láká mě to dodnes, s tím se dá lidičky vyhrát.
Děkuji.
Základem básně je : spekulace.
Pak, když to vede k jakýmkoliv spekulacím, jsem spokojená - hlavně Orionka - spekulace vést, svést = vidíte, co si lidé vše " můžou " představit pod obyčejným, jednoduchým vedením... a to bychom mohli pokračovat do nekonečna - pak se vedou nekonečné drby o tom, či onom člověku a základem je stejně jen naše srdce. I když necháme průchod spekulacím, pak je důležitý postoj - závist - nezávist - zloba - dobrota atd.
jo, ztrácím - má být verš k spekulacím , ale asi se nepoved.
Kdysi mě lákaly ty takové lomené verše - když se dala v půli slova pomlčka a láká mě to dodnes, s tím se dá lidičky vyhrát.
Děkuji.

Mě se naopak rozdělení "ztrácím se" do dvou řádků líbí. Nabízí to trochu jinotaje při čtení, než člověk dočte druhý řádek a tím i význam. Je zvláštní. Ale moc se mi líbí. :)

myslím, že jsi jediná, kdo opravdu rozumí.. :-) začátek se mi velmi líbí.. zbytek pro mě začíná být neznámou..

To je krásné a zvláštní. Jenom poznámka: ve druhé sloce mě trochu mate řazení do veršů, "ztrácím se"bych nechala na jednom řádku. A na konci mě to svádělo číst jako "můžeš mě svést..." :)

Zamila
Ty jsi teď samá báseň hluboká jak studna ... :-) Líbí se mi, že je na Psancích zas jednou o čem přemýšlet :-) Taky jsem občas ztracená, ale city, ty mám nejčistší ... Kočka by mohla vyprávět :-D ;-) Pěkná báseň !
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Můžeš - li? Pak tedy prosím... : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Je dno a dno
Předchozí dílo autora : O rozmanitostech dospěláků
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» řekli o sobě
shane řekl o Severka :Má šťastná hvězdička, která mne svými krásnými básněmi inspirovala k mnohým hříškům. Díky úspěšnému starosvatění naší skvělé kámošky a básnířky prostějanka se známe ještě z dob, kdy nám bylo oběma krásných sedmnáct / jí jednou, mně hned třikrát!/. To je věk, kdy se člověk rád nadchne pro všechno krásné, ještě neumí skrývat své pravé city a nemá daleko pro velká slova! A když pak narazí na někoho podobného, je to paráda a skvělý odvaz! Milá Lenko! I já si vážím Tvého upřímného přátelství, které, jak se zdá, přežilo i zkoušku dospělosti, o čemž svědčí i to, že jsem jedním z VIP, kterým jsi tu postavila pomníček z milých slůvek. Je pravdou, že jsme se už dlouho nikde nepotkali a třeba ani ještě dlouho nepotkáme, ale když je mi smutno, kouknu na nebe a vzpomenu si, že jedna hvězdička tam kdysi svítila jen pro mne, že mne někdo zval svým milým sluníčkem a otvíral mi srdce dokořán, aniž by mne znal jinak než z těchto stránek. Bylo moc milé si číst podobné věci i kdyby to byl jen milosrdný klam...;oX