Má druhá, rok 2011, když jsem chtěl usměrnit, povzbudit, nabudit

je jen o mně, krutě emocionální...

Někdy přijdou chíle...

tak, tak, tak, všelijak:))

páteční noc se protáhla...hledáním, nebo spíš prohledáváním... sebe sama... aneb...není nad to vypsat se z podoby...;-D

... aspoň na chvíľku, na chvíľočku...

Odhliadnuc od toho, že sa mi nepodarilo vymyslieť priliehavejší názov básne a skutočnosti, že mám chuť kričať, ako ľudom drbe (citlivejšie povahy hádam ten výraz prepáčia), občas premýšľam nad tým, aké by to bolo, keby som ho NAOZAJ prepichla... ;))

že oni o tom neví...

Některá setkání jsou inspirující ... tou vzdálenou vzpomínkou :)

... alebo ako veľmi bolí Alzheimer...

tak překrásné kvítí

Mám šancu ho vypátrať??