10.10.2026
0
7 (0)
0
Košilka po babičce
Déšť kapající na střesní okno
Vůně starých knih a lakovaného dřeva

Barevné listí jenž barví ulice šedé
A vedle mě -tvé oči bledé

Zas po dlouhé době cítím ten klid
Můžu mít aspoň na chvilku pocit bezpečí
Schoulit se do klubka jako mládě kočičí
Z dálky poslouchat hlasy mísíce se s jemným smíchem

Z kuchyně se line vůně řebříčku,heřmánku, citronely a sušených šípků,čekají na svůj osud v čajovém hrnku.

Místo tohoto popisu by se dalo nazvat jako domov můj
Já však domov nemám
Mým domovem jsou lidé dobří
Místo,kde strach se rozplyne
Kde klid pohtlí sebemenší zlo
Kde zima v morku kostí zahyne
Tam,kde obejmutí mou naději dál rozvine
Naději,která ještě nevyhasla.

Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.