Maminko, tloustáš...

„Maminko tloustáš,“
říká syn.
Ta slova padla jako rána.
No, nejsem asi dobrá máma
když doma se jen prdelím.
Tak říkám synku, vždyť já vím.
A s věkem váhu těžko hlídat,
však prosím jen se nevysmívat,
vše bleskurychle napravím.
A synek: „Já ti poradím.“
Ha, poučení čeká na mne,
mám totiž dítko velmi zdárné
však propadám teď depresím.
A večeřet-li dneska smím?
A synek: „Mami, odpusť si to,
bývalas tenčí, promiň mi to
a bez urážky, vážně mami, víš.“
Pohledem prosím: „Neslevíš?“
A kruťas syn mne změří v pase.
Prý tak zlé to není zase,
jen nedovolí nic mi jíst.
Prý vydržím to, je si jist.
Tak pročítám si křestní list
ta data sedí zdá se.
Má v dubnu šest má ratolest.
Já kvůli němu chci to snést
tak dietu mám zase.