Bylo, nebylo...

taron: Nemyslím, že by něco jen tak mohlo pozbýt svého významu. Věci se nám zdají být jen takové, jaké je vidět chceme! A pokud nám něco zevšední tak, že to ztrácí pro nás význam, to jen my sami tak chceme, to my sami přehlížíme zpětné vazby či neposkytujeme si je navzájem! :-)))

Amelie M.: tak, teď jsi na to kápla ...děkuji.

taron: anebo spíš, kdy je rezignace tím nejrozumnějším řešením..

Amelie M.: jsou okamžiky, kdy člověk musí rezignovat. Děkuji.

čtu to poněkolikáté a dýchá na mě z toho taková rezignace.. dílko se mi nicméně opravdu líbí..

vanovaso: ano... děkuji.

a zase cítím nějakou bolest, zklamání...

K tomu lze dodat jen otřepané: když něco hezkého končí, něco krásnějšího začíná...

Severak: ŽblaBuňka: SSS: Děkuji za komentář :)

líbí se mi!

na šípkovém království je nejpodstatnější polibek a probouzení, na trny si vzpomene málokdo

konec zní velice temně ale oslovil mě

Yana: Jiří Turner: BorůvkaB: Děkuji moc, je to jen takový nápad... - myšlenky nad životem a tak :)

Líbí se mi ta imaginace v civilní formě, ale neodpustím si :-), formální poznámku, promiň: "...svého významu to už dávno pozbylo" (2.p.) by bylo "češštější " a mému uchu libozvučnější :-)

Mě se líbí. :) Má správnou hloubku a při tom se v ní netopm. :))

čtu a začátek básně je tak hezký, ze života...dlouhodobý vztah, ty sloky s trny...až v podstatě po poslední verš, tam je tolik skepse, aspoň já to tak vnímám, že všechno kouzlo odeznělo, povedla se ti, vidím ty šípky přešlé mrazem, zplaněné stát u cesty a slzy, co v led se přeměnily, slzičky panny nevěsty, to kdyby věděla co ji jednou potká, a s čím se v žití v šípkovém království po cestách trnitých utká, pa, pa