..Trápí mě pět ranních probuzení v týdnu...čekací doba na dny, které mě neskutečně naplňují štěstím a láskou..každý na něco čeká a musí se prát pro to, by mu bylo přáno :-)

Napsáno v roce 2010.

Když někdo jednou večer sedí na Berounském nábřeží.

Jedna z mých prvních povídek z roku 2008..

nic konkrétního, prostě tak...

Vím vím, "láskou-páskou" velice neoriginální :D ale tak, co už ...

- Slečno, a vy se opravdu domníváte, že vaše poezie dokáže někomu něco dát? - Zajisté. - A stále si myslíte, že vaše díla dávají smysl? - Ovšemže. - Slečno, vy jste ale nanynka, viďte.

o myšlenkách

okem vešlo slunce dovnitř. chvíli se zabydlelo v okolí středního ucha a vyšlo prsty ven na klávesnici. obohacené o choré nápady bolavých zad a několika tiky času. psáno na dobrou noc plnou sladkých snů. spánek je nevědomí o okolí. spinkej sladnce. nevědomost netíží

básnička na páteční večer

zase jen taková chvilka... noc ze soboty na neděli - zhruba půl páté, prázdné ulice, na zádech havarovaná harmonika, v duši tak nějak všelijak...

Jana.

den zasvěcený bohu Slunce...