Nebrečím, ale bolí to.

Seděla jsem na čistě povlečené posteli, pila citrónový čaj a myslela ne tebe.

Poslední dobou nějak nechápu, co se mi vlastně snažíš říct, ale vím, že mě to bolí.

Nebrečím, ale bolí to.

Taky bych ti řekla spoustu věcí. /výčitky, křik, pláč/

Ale pak si vzpomenu na pusu na čelo, kterou mi dáváš každé ráno, a dojde mi, že si to nechci kazit.

Oddalujeme se, oba to cítíme, ale mlčíme o tom.

To je snad ještě horší.

Zapálím si cigaretu, na kterou se celý den těším a típnu ji s tvým vyčítavým pohledem.

Zeptám se, jestli mi zapneš zip u šatů, upravím ti kravatu a do auta nasedáme, jako krásný a spokojený pár.

/To nám vždycky šlo./


/Smích, polibky, pohledy, pohlazení./
A doma? Dobrou, Dobrou….




/Stejně si jdu zakouřit./