|
Napsáno v roce 2010.
|
Ne, tys nebyl plamen,
co mě sežehl.
Oba víme,
že zdrojem palčivé pachuti
jsem vždy byla já.
Ne, tys nebyl povodeň,
co strhla mě s sebou.
Vždyť je nám známo,
že roztávat jsem uměla nejlépe
pouze já.
Ne, tys nebyl vichřice,
co by mě smetla.
Je jasné,
že chrlit emoce,
to mi jde nejlíp.
Tys snad ani nebyl vůbec!
Tak, proč se, člověče,
vracíš do mých vod?
Vždyť ropná skvrna na mé hladině
jak černé oko vzhůru civí.
co mě sežehl.
Oba víme,
že zdrojem palčivé pachuti
jsem vždy byla já.
Ne, tys nebyl povodeň,
co strhla mě s sebou.
Vždyť je nám známo,
že roztávat jsem uměla nejlépe
pouze já.
Ne, tys nebyl vichřice,
co by mě smetla.
Je jasné,
že chrlit emoce,
to mi jde nejlíp.
Tys snad ani nebyl vůbec!
Tak, proč se, člověče,
vracíš do mých vod?
Vždyť ropná skvrna na mé hladině
jak černé oko vzhůru civí.
Tak to nebylo : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Zapomínám
Předchozí dílo autora : Pouto

