|
*
|
Kovově žlutá chuť podzimu
zaniká v přízni rudé.
Je čas.
Ještě pohnem stínem,
chvíli se zasníme
než oči třeskuté
nahlédnou bdělosti příčinné.
Dřevitá příměs červeně
vytváří základ barev.
A přece,
získáme černou, černou jen
tak černou jako zem,
k níž zespodu oči hledí,
schované, schované, schované.
Beztvará příchuť bělosti
oblohy opačná strana.
Suneme dolů Sisyfa,
už nemůžem už ne,
soudem osudu souzeni,
ryjeme vzhůru k nebi
záhony nechané ladem.
zaniká v přízni rudé.
Je čas.
Ještě pohnem stínem,
chvíli se zasníme
než oči třeskuté
nahlédnou bdělosti příčinné.
Dřevitá příměs červeně
vytváří základ barev.
A přece,
získáme černou, černou jen
tak černou jako zem,
k níž zespodu oči hledí,
schované, schované, schované.
Beztvará příchuť bělosti
oblohy opačná strana.
Suneme dolů Sisyfa,
už nemůžem už ne,
soudem osudu souzeni,
ryjeme vzhůru k nebi
záhony nechané ladem.
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
januve [17], petr richter [15], NiKiTa [14]» řekli o sobě
Yana řekla o ŽblaBuňka :je zvláštní kolik lidí se skrývá pod ťímto nickem. Laskavý básničkář, milovník života, žen a vína, romantik, gentleman, rádce, vnímavý člověk, mudrc, požitkář, poeta, vtipálek, pohodář a tohle všechno je jeden člověk Žblabuňka

