*
přidáno 19.06.2026
hodnoceno 0
čteno 6(0)
posláno 0
Kovově žlutá chuť podzimu
zaniká v přízni rudé.
Je čas.
Ještě pohnem stínem,
chvíli se zasníme
než oči třeskuté
nahlédnou bdělosti příčinné.

Dřevitá příměs červeně
vytváří základ barev.
A přece,
získáme černou, černou jen
tak černou jako zem,
k níž zespodu oči hledí,
schované, schované, schované.

Beztvará příchuť bělosti
oblohy opačná strana.
Suneme dolů Sisyfa,
už nemůžem už ne,
soudem osudu souzeni,
ryjeme vzhůru k nebi
záhony nechané ladem.

Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Smutek : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla


Předchozí dílo autora : Myšlenky

» narozeniny
januve [17], petr richter [15], NiKiTa [14]
» řekli o sobě
Yana řekla o ŽblaBuňka :
je zvláštní kolik lidí se skrývá pod ťímto nickem. Laskavý básničkář, milovník života, žen a vína, romantik, gentleman, rádce, vnímavý člověk, mudrc, požitkář, poeta, vtipálek, pohodář a tohle všechno je jeden člověk Žblabuňka
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2026 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming