Devils_PIMP: V tom případě by český překlad druhého odstavce zněl asi takto:

důlní angličtin není velmi dobře, ale já směju tě! Prosím! Bych hledaný, abys mně napsala, že mě směješ do.

No, nevím, o kolik je to lepší. Mně zní lépe má původní verze, snad proto, že mi nepřipadá tak přehnaná, ale asi je to záležitost osobního vkusu. V každém případě děkuji za konstruktivní komentář.

Amelie M.: Děkuji za návštěvu a komenář. :-)

Amelie M.: Děkuji za návštěvu a zamyšlení. Mám radost, že to dílko vyvolává úvahy, to byl také hlavní záměr. :-)

Líbí se mi, že ta báseň má myšlenku. Zatmění bylo zajímavý zážitek a přivedlo moji rodinu k diskusi o následcích případného déle trvajícího blackoutu (výpadku elektrické energie). Je dobré, že když se občas stane něco mimořádného, přiměje to lidi alespoň chvilku přemýšlet.

To je pravda. Lidé si často neuvědomují, že změny bývají spíš k horšímu a možnost se vrátit, kde to jde, je rozumné si zachovat.

Velice zajímavá úvaha. Myslím, že pravda a lež jsou v podstatě jin a jang - jedna vyplývá z druhé a je v ní obsažena. Proto lze pochopit lež na základně pravdy (stačí říkat "pravdu o lži") i pravdu na základě lží (příklad napsala v komentáři Yana).

Skutečná pravda je velmi vzácná - stačí se podívat na historii fyziky: o většině jevů pravdu neznáme, a tak se naše poznání (to, co používáme na místě pravdy) občas mění s příchodem nových teorií.

K pravdě nezbytně patří i ochota přiznat si, že pravdu o něčem neznáme, a to, čemu věříme, nezbytně být pravda nemusí a je třeba prozkoumat i jiné možnosti. Proto pravda neomezuje možnost vícerozměrného pohledu na svět.

A protože pravda umožňuje pochopit lež, aniž by se jí musela sama stát, nebrání ani shovívavosti a pochopení.

Nemyslím, že kdo žije jen s pravdou, je bezbranný. I v počítačových hrách se vyskytují dva typy bojovníků - jeden mrštný v lehké zbroji, který spoléhá na možnost uhnout (něco jako lež), a druhý v těžké zbroji, který jde přímo a spoléhá na to, že mu jen tak někdo neublíží (něco jako pravda). A žádný z nich není bezbranný.

A co se týče odpovědi na závěrečné otázky, myslím, že pravda a lež se silou (ani tou psychickou) nijak nesouvisejí.

Amelie M.: Vážím si toho, že sis to přečetla, i když ten žánr zrovna nepreferuješ. A mám radost, že tě to pobavilo. :-)

VKate: Pusť. Také se na pokračování těším. :-)

To je docela zásadní myšlenka. Chválím a budu rád, pokud se z toho vyvine celá píseň, nebo třeba i jen úvaha. :-)

Jen bych to neřadil pod básně, ale spíš pod miniatury.

Je to čtivě a pěkně napsané. Líbí se mi, jak se postupně odhaluje situace. Určitě si zaslouží pokračování.

Lenča: Je to krásný pocit. :-) Děkuji za komentář.

Trpká absurdita podobných situací je v tom, že právě nástroje spravedlnosti jsou často zneužívány ke konání bezpráví. (A slýchám opakovaně o případech, kdy tomu tak je.) Skuteční zločinci nejsou odsouzeni buď vůbec, nebo jsou brzy a bez následků propuštěni na základě amnestie, zatímco ti "slušní" trpí a stávají se z nich "trosky". Je to smutné. Napadl mě Protestsong ( https://www.youtube.com/watch?v=hToRZu7hGdM ), myslím, že má podobnou atmosféru (i když možná trochu jiné téma).

Jinak, v kombinaci s předchozím dílem je to dle mého názoru velice zásadní "obraz", který by neměl být zapomenut. Děkuji za to, že o tom píšeš.

Ta sloka v závorkách mě pobavila. :-D A přirovnání „vzdalování se“ lidí k rudému posuvu se mi líbí. :-)

To poslední slovo je vlastně docela překvapení. Jinak ta povídka plyne tak docela všedně a pak najednou takový konec, který nutí k zamyšlení a zanechá docela smutný dojem.

Myslím, že skoro všechny činnosti jsou příjemnější, když je člověk dělá s druhým člověkem, dokonce i sledování televize nebo čtení či psaní knihy. Z psaní úvahy se např. může stát filozofická debata. Neplatí to pouze v případech, kdy ta činnost toho druhého nebaví a nezajímá.) Tato zkušenost se spoluprací v dnešní době bohužel spoustě dospělých chybí, a tak neví, co od toho očekávat, a nejsou ochotni/y pro to nic obětovat, což je škoda.

Myslím, že intenzita vztahu nemusí růst. Některým lidem stačí potkávat se např. jednou za měsíc, nebo se třeba nemusejí potkávat vůbec a vystačí si s dopisováním (jako ve filmu Mary a Max).

A téma opravdovosti proti přetvářce je takové docela věčné téma, které se neustále vynořuje, ale málokdo se spokojí s odpovědí, že nejlepší je "zlatá střední cesta".

Mimochodem, k tomu "Sirovi" tě inspirovala Siri ( http://cs.wikipedia.org/wiki/Siri ), nebo je to jen náhodná shoda jmen?

Myslím, že je to povedená reportáž s řadou důležitých myšlenek. Prostředí věznice pro mě bylo obtížně představitelné, než mi ho zprostředkoval seriál Orange Is the New Black. (A celkem to tomu popisu odpovídá, takže americké věznice se od těch našich asi moc neliší.)

Pochybuji, že existuje přiměřený trest. Každý člověk je jiný, jednomu vězení ani moc neublíží (např. nemá přátele, po ničem netouží a je trvale uzavřený do sebe; nebo třeba někteří bezdomovci mohou být za pobyt ve vězení i vděční) a druhého poznamená na celý život. Je to spravedlivé? Snad by se dalo vymyslet něco lepšího, třeba různé alternativní tresty, ale jak přesvědčit lidi, kteří vězení nikdy ani neviděli, aby volili politickou stranu, která by alternativní tresty prosadila?

Pobavilo mě to. Ten jazyk, kterým je to psané, mě hodně ruší při čtení, ale stejně to stálo za přečtení. Nejvíc mě pobavily ty dvojkalhotky. (Pravděpodobně proto, že je to paradoxně docela inteligentní nápad.) Naopak nejméně mě zaujala "Naděnka telefonistka".

Připadá mi, že v té první části se Ti podařilo zachytit určitý druh nedorozumění, s jakým mám také zkušenost. Snad tedy nejsem jediná osoba, které její okolí nerozumí. Druhá část (pod hvězdičkami) mě nezaujala.

Devils_PIMP: Děkuji. :-) A to básně běžně nepíšu.

Pobavilo mě to. Nejvíc » V podstatě mu řekla všechno, co ji trápilo, on jí to převyprávěl a kamarádka byla hin z toho, jak on všechno ví.« :-D Fejetony moc nečtu, takže nemám srovnání, ale tento se mi líbí.