přidáno 21.10.2013
hodnoceno 6
čteno 957(6)
posláno 0
Kapitola II.

  Aislin ještě podřimovala. Její spánek však nikdy nebyl natolik tvrdý, aby byla schopná nevnímat, co se kolem ní děje. Častokrát nocovala v lese a tam je nezbytné být na pozoru, i když člověk spí. Nejednou se stalo, že se musela Aislin bleskurychle probudit, protože se kolem potulovali vlci, nebo jiná zvířata. Všechna tato střetnutí Aislin naučila, že hluboký spánek není bezpečný pro někoho, jako je ona. Díky tomu nyní slyšela něčí tiché kroky v místnosti, kde spala, a slyšela, jak ten někdo přišel k lavici a naklonil se nad ní.
  „Aislin, vstávej,“ zazněl hlas této osoby.
  Byl to příjemný ženský hlas. Aislin pomalu otevřela oči.
  „Dobré ráno, babičko. Co tady děláte tak brzy?“
  „Ve vesnici je hotové pozdvižení, proto jsem se tam nechtěla déle zdržovat. Ale proč ty spíš tady?“
  „Víte, babičko…,“ nedokončila Aislin větu.
  „Kolikrát jsem ti, děvče, říkala, že s tím máš přestat. Copak se sluší vodit si k sobě domů dámské návštěvy a nechávat je přespat u sebe v posteli? Je to sice tvoje věc, ale měla by sis dávat pozor. Lidé jsou zlí a už jenom za tohle by ses mohla dostat do královského žaláře.“
  „Já vím, babičko. Ale věřte mi, že tentokráte je vše jinak. Vysvětlím vám to. Nejdřív mi ale povězte, co se stalo ve vesnici.“
  Babička se posadila k Aislin a začala vyprávět: „Jako obyčejně jsem se i dnes brzy ráno chystala vyrazit na trh. Když jsem dorazila na místo, rozbalila jsem svůj stánek a čekala, než dorazí zákazníci. Trh se brzy začal plnit a den vypadal opravdu slibně. Můj med lidem velice chutná a jak víš, dobré zboží se prodává samo. Zrovna u mě byl statkář Devin a chtěl se mnou směnit svou mrkev a celer za můj med. A v tom se to stalo. Vtrhli do vesnice jako diví.“
  „Ale kdo babičko?“
  „Královská garda. Pětadvacet ozbrojených mužů na koních. Všichni lidé beze slova stáli dívali se na ně. Nikdo netušil, co se bude dít dál. V tom jeden z králových mužů zakřičel: 'Jeho Veličenstvo, král Marcas, na vědomí všem svým poddaným dává, že z královského hradu zmizela princezna Nia. Proto náš milostivý král štědře odmění každého, kdo napomůže jejímu nalezení. Naopak je-li někdo, kdo se o její zmizení přičinil, toho stihne trest nejpřísnější.' Poté začali všechny vesničany podrobovat výslechu. Proto jsem raději sbalila své věci a pospíchala domů.“
  To Aislin rozhodilo. Seděla zaraženě na lavici a nevěděla, jak reagovat.
  „Stalo se něco Aislin?“ zeptala se babička.
  Aislin obrátila svůj vyděšený pohled směrem ke dveřím, za nimiž spala princezna. Babička se podívala stejným směrem a pak užasle pohlédla na Aislin. Pochopila, kdo dnes v noci spal v Aislinině posteli.

  Na rozdíl od Aislin byl princeznin spánek většinou hluboký, dlouhý a ničím nerušený. Přesto onoho rána nemohla zamhouřit oči od té doby, co se začalo rozednívat. Postel byla pohodlná a spalo se na ní dobře, byly to ale princezniny myšlenky, které jí nedovolovaly pokračovat ve spánku. Celý včerejší den byl jako sen. Sen, který by se zdál být noční můrou nebýt Aislin. Nia nemohla přestat myslet na svou zachránkyni, která bezesporu vyzařovala jakési kouzlo, nikdy dříve nepotkala nikoho jako Aislin. Neznala žádnou ženu, která by byla tak schopná a samostatná, přitom tak půvabná a něžná.
  Princezniny myšlenky vířily její hlavou do chvíle, než zaslechla, jak se Aislin ve vedlejší místnosti s někým baví, a protože byla zvědavá vstala z postele, šla ke dveřím a do rozhovoru se zaposlouchala. Toho druhého člověka oslovovala Aislin jako babičku – zvláštní, že se Aislin nezmínila, že tu nežije sama. A ta babička říkala něco o rozruchu v sousední vesnici. Že prý královská garda. Co má její otec zase v plánu? Chce teď vykořisťovat i obyčejné vesničany? Nechce. Hledá ji. Hledá princeznu, zatímco ona je tady. Nia si pomyslela, že její otec dělá mnoho povyku pro nic, vždyť byla pryč jen jeden den a navíc ji Aislin pomůže dostat se zpátky domů. A pak jí to došlo.
  „Aislin!“ vyběhla ze dveří Nia a vystrašeně se podívala na obě ženy sedící na lavici. „Co budeme dělat?“
  „Uklidněte se, Vaše Výsosti, něco vymyslíme,“ odpověděla Aislin.
  Princezna vytušila, že Aislin si tím není stoprocentně jistá.
  „Vážně si to myslíš? Můj otec vyslal do okolí nejméně stovku svých mužů. A jak ho znám, tak jim přikázal, aby s kýmkoliv, kdo se v mé blízkosti bude nacházet, jednali jako se zločincem. Pokud nás spolu někdo z nich uvidí, král tě hned pošle do vězení a ani mé slovo nic nezmůže. A sama bez tebe na hrad netrefím.“
  Princezna se ocitla v začarovaném kruhu a úplně zapomněla na to, že má poraněnou nohu.
  „Posaďte se, Vaše Výsosti,“ začala Aislin, „vaše noha ještě není zdravá, mohla byste si ublížit, jak tady takhle poskakujete.“
Princezna se posadila vedle Aislin a zároveň nechala babičku zkontrolovat své zranění.
  „Vidím, že se o vás Aislin skvěle postarala, Vaše Výsosti. Přesně tak, jak jsem jí to učila. Měsíčková mast je na takové problémy nejlepší. Skvělá práce, děvče. I když musím uznat, že je krajně nerozumné si domů přivést princeznu, po níž pátrá král.“
  Babička se na Aislin usmála a naznačila tak, že se na ní nezlobí. Aislin si přesto uvědomovala, že se dostala do pořádného průšvihu. Nebo se spíše dostaly do průšvihu obě dvě – ona i Nia – a byl nejvyšší čas vymyslet nějaké řešení této situace.
  Babička rozhodla, že nejdříve připraví něco k snídani, že prý se s plným žaludkem lépe přemýšlí. Aislin i Nia souhlasily, i když obě se očividně snažily už teď přijít na nějaký plán. Za chvilku donesla babička na stůl tři porce míchaných vajec a chleba. Princezně se tato forma snídaně velice líbila. Aspoň jednou nemusela sedět naproti svého otce, na kterého kvůli velké délce obrovitánského kamenného stolu, u něhož jedli, skoro neviděla. Tentokrát seděla v malé prosluněné chaloupce u malého dřevěného stolku a pochutnávala si na míchaných vejcích, majíc kolem sebe příjemnou společnost.
  Po snídani babička odešla ven a Nia se otočila k Aislin: „Omlouvám se ti. Je to moje chyba, že jsme teď obě v nebezpečí. Kdyby se Cerus nesplašil, kdybych neodjela z hradu, kdybych se předtím nepohádala s otcem, kdybych…“
  Niiny oříškové oči se leskly slzami. Aislin chytila Niu za ruku.
  „Nebojte se, Vaše Výsosti. Něco vymyslím a všechno dobře dopadne.“
  To však princeznu příliš neuklidnilo, proto ji Aislin vzala do náruče a pohladila ji po vlasech.
  „Všechno dobře dopadne,“ zašeptala, „slibuji.“

  Babička se vrátila do chalupy. „Aislin, můžeš na okamžik? Něco jsem našla.“
  Aislin pustila Niu a došla k babičce, která v rukou držela staré pergamenové svitky.
  „Podívej, tohle je stará mapa okolí hradu. My jsme zhruba tady. Vidíš to, co já?“
  Aislin se s obdivem zadívala do mapy. „Stará cesta, kterou už po dlouhou dobu nikdo nepoužívá. Myslíte si, že o ní král neví?“
  „Král možná ano, ale nemyslím si, že i všichni jeho muži ji znají. Každopádně je to vaše asi jediná možnost.“
  „Děkuji, babičko,“ zaradovala se Aislin a políbila babičku na čelo, „jste poklad.“
  Aislin si vzala od babičky svitek s mapou cesty a se zřetelně lepší náladou se vrátila zpět k princezně.
  „Plán už bychom měly. Teď se jenom musíte připravit na cestu a doufat, že nám vše vyjde tak, jak má.“
  Nia se chtěla zeptat na podrobnosti, než tak ale stačila učinit, Aislin se otočila a byla pryč.
  „Šla si jenom do stáje pro nějaké věci, hned bude zpátky,“ vysvětlila babička dříve, než se Nia stihla na cokoliv zeptat. „A vy byste se měla taky začít chystat. Chcete s něčím pomoct, princezno?“
  „Není třeba,“ poděkovala Nia babičce za ochotu a odešla do Aislinina pokoje pro zbytek svých věcí.

  Když měly obě sbaleno všechno včetně jídla na cestu, rozloučily se s babičkou a vyšly ven z domu. Princezna si nyní uvědomila, že zde včera nechala Ceruse, aniž by ho ustájila, nebo alespoň přivázala.
  „Aislin, kde je Cerus?“
  „Asi se zrovna šel někam proběhnout, Vaše Výsosti. Počkejte.“
Aislin hvízdla a za chvíli k ní přicválal nádherný hnědák se zlatou hřívou.
  „Vaše Výsosti, tohle je Abastor. Abastore, tohle je princezna Nia.“
Aislin přistoupila k Abastorovi a pošeptala mu: „Utíkej najít Ceruse, musíme co nejdříve vyrazit na cestu.“
  Abastor hlasitě zaržál, postavil se na zadní a v mžiku byl zas pryč.
Nia se pomalu přestávala divit tomu, že Aislin komunikuje s koňmi tak, jako nikdo jiný, koho znala. Tušila proto, že se Abastor za okamžik vrátí a vedle něj poběží i Cerus. Nemýlila se. Cerus vypadal spokojenější než kdy jindy a ihned běžel se s princeznou přivítat. Aislin pomohla princezně do sedla, sama naskočila na Abastora a obě se vydaly na nebezpečnou výpravu zpátky na hrad.

  Společná cesta oběma ženám utíkala rychle. Většina jejich rozhovoru se točila kolem koní, kterým Aislin pozoruhodně dobře rozuměla. Princezna byla zaujatá každým slovem, které Aislin vyslovila, a užívala si přítomnost své společnice. Aislin byla ráda, že nakonec nebyla nucena princeznu vyslat domů samotnou, přesto si nebyla úplně jistá svým vlastním bezpečím. Zatím však vše probíhalo v poklidu.
  „Posloucháš mě, Aislin?“
  „Omlouvám se, Vaše Výsosti, nad něčím jsem se zamyslela.“
  Nia nejevila náznaky toho, že by chtěla svůj monolog opakovat. Toho Aislin využila.
  „Vaše Výsosti, smím se vás na něco zeptat?“
  „Ano, Aislin. Co bys chtěla vědět?“
  „Co jste vlastně včera dělala v tom lese? Přijde mi totiž zvláštní, že vás král Marcas nechává hledat stovkou svých mužů teprve den poté, co jste odjela z hradu. Nebylo by to ovšem tak nelogické, kdyby předpokládal, že jste chtěla utéct.“
  Nia se začervenala. Aislin odhalila pravý důvod její včerejší ranní vyjížďky. Proto se rozhodla, že jí poví, co se stalo doopravdy.
  „Máš pravdu, Aislin. Chtěla jsem utéct. Jak už jsem ti řekla, pohádala jsem se s otcem. Poslední dobou se pořád jenom hádáme. Kvůli tomu jsem osedlala Ceruse a vyjela co nejrychleji z hradu. Bylo mi jedno, kam jedu, hlavně jsem chtěla alespoň na chvíli pryč, pryč od všeho. Zamýšlela jsem, že se k večeru vrátím zpět, protože jsem tušila, že by otec můj útěk nenechal jen tak být. Jenže pak se stalo, co se stalo, a dál už můj příběh znáš.“
  „Jistě, Vaše Výsosti.“
  Aislin už se dále nevyptávala, protože cítila, že vztah princezny Niy a krále Marcase nebude nejlepší téma k rozhovoru.
  Po chvíli ticha Aislin znenadání zastavila a seskočila z koně a poslala Abastora pryč směrem do hustého lesa.
  „Rychle, Vaše Výsosti, musíme se ukrýt. Kousek odtud jsem zahlédla dva vojáky a myslím, že i oni spatřili nás. Vidíte tamhletu jeskyni? Dojeďte tam a schovejte se. Já za vámi hned dorazím.“ Dořekla Aislin a pobídla Ceruse k běhu.
  Sama se skrčila pod velkým balvanem a snažila se zjistit, zda-li Abastor vojáky úspěšně odlákal. Abastor však byl úspěšný pouze napůl, neboť Aislin spatřila jednoho muže, jak jede na koni jejím směrem. Neměla na výběr. Nechtěla stanout tváří v tvář vojákovi, který by ji určitě jen tak nenechal jít. Proto okamžitě vyběhla tak rychle, jak uměla, aby se dostala do bezpečí za princeznou. Už byla skoro v jeskyni. Otočila se přes rameno, aby se zjistila, zda ji voják vidí. Byl už blízko a stále se více přibližoval, přesto se zdálo, že si ničeho nepovšiml, proto Aislin vklouzla s úlevou dovnitř.
  „Jsi v pořádku?“ strachovala se Nia.
  Aislin zběsile bušilo srdce a byla tak zadýchaná, že neuměla odpovědět. Chtěla princezně oznámit, že musí být potichu, jinak je zde objeví. Nebyla schopna slova, proto přitiskla svůj prst na princezniny rty.
Hleděly si navzájem do očí a očekávaly, zda dojde na nejhorší a králův voják je objeví. Jediný slyšitelný zvuk bylo hlasité oddechování Aislin. Nia se znovu podivila tomu, co kvůli ní Aislin dělá a co všechno riskuje, a uvažovala, jestli by tohle vše udělala i pro někoho, kdo není princezna. Z toho, jak ji zatím Nia poznala, ale usoudila, že Aislin by byla schopná riskovat svůj život pro kohokoliv, kdo by to potřeboval.
  Minuty utíkaly a do jeskyně nikdo nepřicházel. Přesto se ještě neodvážily vyjít ven. Aislin si až nyní uvědomila, že pořád drží svůj prst na princezniných rtech.
  „Omlouvám se, Vaše Výsosti,“ zašeptala.
  „Nic se neděje, Aislin. Vždyť si mě už zase zachránila.“
  Nia se na Aislin usmála. Ten úsměv znamenal víc než pouhé poděkování. Aislin raději odvrátila svou tvář k východu z jeskyně, zvedla se a šla zjistit, jestli je venku bezpečno.
  Před vchodem stál hnědák Abastor. To bylo znamení, že nebezpečí bylo zažehnáno. Aislin se vrátila dovnitř pro Niu, obě nejdřív v kvapu posvačily a pak společně pokračovaly v jízdě na hrad.


  Bylo už pozdní odpoledne, když Nia spatřila známé obrysy hradu. Ač se vracela domů, vůbec si zde jako doma nepřipadala. Vrátí se a zase z ní bude jen otcova loutka. Když byla s Aislin, připadala si volná a nejraději by se hned otočila a vrátila se zpět. Moc dobře ale věděla, že nemůže. Král by se nezastavil, dokud by ji nezískal zpět, a navíc nemohla Aislin vystavit jeho hněvu. A navíc ani netušila, jestli by Aislin svolila k tomu, aby se spolu vrátily po tom všem, co kvůli ní musela prožít.
Aislin tušila, že scházejí už pouhé okamžiky, než se bude muset s princeznou rozloučit. Byla ráda, že vše úspěšně zvládly, přesto byla plná smíšených pocitů. Za ten jeden den si zvykla na to, že jí princezna dělá společnost, a také se o ni trochu bála. Bála se toho, jak zvládne setkání se svým otcem.
  „Vaše Výsosti, tady naše cesta končí. Budeme se muset rozloučit. Dál už s vámi nemůžu.“
  „Já vím, Aislin. Děkuji ti za všechno a chci abys věděla, že jsem ti za tvou pomoc opravdu vděčná.“
  „Hlavně, Vaše Výsosti, na sebe dávejte pozor, až si příště někam vyjedete,“ odpověděla nadneseně Aislin, „může se stát, že tentokráte nebudu poblíž.“
  „Myslíš, Aislin, že se ještě někdy uvidíme?“
  Výraz v Aislinině tváři jasně naznačoval, že neví, jak na tuto otázku odpovědět. Nia však pochopila odpověď i beze slov, načež si z krku sundala svůj náhrdelník, který měla ukrytý pod šaty, a dala ho Aislin se slovy: „Nezapomeň na mě.“

ikonka sbírka Ze sbírky: Princezna Nia
přidáno 10.03.2015 - 20:09
Singularis: když ono se mi to tak nějak zaseklo. :( ale budu teď mít po dlouhé době snad klidnější víkend, tak s tím zkusím něco udělat :)
přidáno 10.03.2015 - 20:06
VKate: Pusť. Také se na pokračování těším. :-)
přidáno 10.03.2015 - 20:05
Nicol: tak to abych se zase pustila do psaní, aby bylo co číst dál :)
přidáno 10.03.2015 - 18:31
vyvíjí se to zajímavě, zvědavost je veliká - nezbývá než číst dál.
přidáno 22.10.2013 - 19:41
Davidsoft: :D Co k tomu říct? Snažím se to psát tak, aby to nebylo pořád jenom vážné a zamyšlené a tak. A té přímé řeči jsem si už všimla a opravím to. :)
přidáno 22.10.2013 - 19:09
Nejhezčí moment byl, když babička pochopila, kdo dnes v noci spal v Aislinině posteli. :-D

Jinak u přímé řeči "Uklidněte se, Vaše Výsosti. Něco vymyslíme," si nejsem jistý, kdo ji řekl. Odhaduji Aislin, ale mohla to být i babička; myslím, že tam by bylo vhodné dodat "řekla Aislin."

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Princezna Nia - Kapitola II. : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Nedosažitelná
Předchozí dílo autora : Imaginární

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Apple MacBook

Na skvělém Macbooku vám půjde skládání básní pěkně od ruky.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku