přidáno 07.03.2015
hodnoceno 5
čteno 628(9)
posláno 0
  1 část.

Všude je tma, vlastně přítmí. Ticho ... ne, ticho taky ne. Cosi je slyšet. Protivný zvuk. Janě se chce spát, ale zvonek ode dveří zvoní vytrvale. Vždyť už vstávám k čertu!

To nemáte co na práci, že mne budíte, říká si dívka v duchu a hledá pantofle. Jedna, druhá... k sakru, kde je? Zvonek stále vyzvání. Abyste se nezbláznili, myslí si Jana a jde ke dveřím bosa . 

"Dobrý den."

"Dobrý, dobrý, Janičko, tak po dovolený? Mám pro vás balíček. Dělá to dvěstěpadesát korun. Dáte mi to hned nebo si pro něj přijdete k nám? " chrlí ze sebe poštovní doručovatelka.  


"Momentík, já se podívám, jestli mám tolik u sebe," proneslo děvče a vzdálilo se do kuchyně. Taška ležela na židli. Vzala z ní peněženku, ta zela prázdnotou. U všech rohatejch, kam jsem ty peníze dala? Vběhla do pokoje, v zásuvce sekretáře objevila pouze stokorunu. Vrátila se zpět do síně.

"Tak bohužel, nemám tady tolik. Můžu vám to donést až zítra, budeme mít zálohu, tak bych..."   

"Že jsi to ty, ale určitě.“  

  Sotva Jana  zavřela dveře, opřela se o ně zády. Pomalu ji docházelo, že ty peníze včera ještě určitě měla. To je musel vzít jedině Karel. Nabírala klid.

Snažila se rozpomenout, jestli je nedala ještě někam jinam, sice po včerejším večeru to nebylo tak jednoduché, ale určitě věděla, že je dozajista měla. dostávala  vztek na sebe i na něj.  

Prevít  jeden, zase jsem ti snědla ty tvoje medový řečičky, jako už kolikrát. Ale, jen se těš, hošánku, tentokrát ti to jen tak lehce neprojde.   

* * *

"Dobrý den, je tady paní Veselá?" zeptala se Jana  u první přepážky sotva vešla do vnitřní haly místní pošty. 


   "Marúú.." zavolala paní Doubková do vedlejší místnosti,"máš tady Janu."

"Tak jak bylo na dovolený?" vyptávala  se paní Veselá, když přebírala od Jany peníze.
   
"To víte, dovolená, moc pěkný, ale krátký."
 
   "No jo, ona by byla krátká, i kdyby trvala měsíc, viď?"
 
   "To máte teda pravdu," pousmála se Jana a paní Veselá si teprve teď všimla, že má Jana mírně oteklou tvář,zeptala se na to.
 
  "Ále zlobil mně v noci zub. Teď jdu ze střediska, je venku, ale ještě jsem nesplaskla."
 
  "To znám, zuby jsou pro zlost, když začnou bolet," řekla paní Veselá a dál se nevyptávala.
 
  Kdyby to byl jen zub, tak jsem taky veselá, pomyslela si Jana, když vycházela ze dveří.
 
  
přidáno 09.03.2015 - 07:26
Máta: Děkuji za připomínky, uvidím co s tím svedu.
přidáno 08.03.2015 - 15:52
Jop, obsahově zaujalo určitě tam pod povrchem vře něco nepěkného, pokračování si určitě zaslouží.
A po technické stránce mi text trochu drhne, podle mého názoru by na něm šlo ještě zapracovat. Zkus si ho přečíst nahlas, to docela pomáhá k doladění. Ještě bych uvítala nějaký výraznější grafický předěl mezi částí u dveří a na poště, takto to trochu mate (tři tečky, hvězdičky, atd. když to máš takto graficky uspořádáné nedá se použít mezera mezi odstavci).
Ale to je jen kosmetika, na tom se dá zapracovat. Piš dál :-)
přidáno 07.03.2015 - 21:04
Děkuji za komentáře, jsem ráda, že se zatím líbí.Nebojte brzy přidám pokračování.
přidáno 07.03.2015 - 20:55
pěkný, jen moc krátký, těším se na pokračování :)
přidáno 07.03.2015 - 20:15
Je to čtivě a pěkně napsané. Líbí se mi, jak se postupně odhaluje situace. Určitě si zaslouží pokračování.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Jana a Jakub - 1.část : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Jana a Jakub - 2 část

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Najlepsie online hry

Najlepsie hry recenzia

Iphone 13 Pro

Na velkém iPhonu 13 Pro vám půjde skládání básní pěkně od ruky.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

© 2007 - 2022 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku