|
Jak se povedla výroba prvních dvou výtisků scénářů Ester Krejčí.
|
Koncem února 2015 se mi podařilo nechat si vyrobit dva vzorové výtisky scénářů první série Ester Krejčí. Nevěděla jsem, zda se to povede, a bylo to doprovázeno několika všedními, leč zajímavými příhodami.
Znala jsem službu, která nabízí studentům za příznivé ceny tisk a svázání jejich diplomové práce. Sama jsem ji kdysi k tomuto účelu použila a nyní mě napadlo ji využít k vytištění scénářů. Neslo to s sebou určitá omezení – musela jsem obsah přesázet (používám typografický systém LaTeX) do formátu A4 a spokojit se s jednodušší úpravou desek. Paradoxně se ukázalo, že takto vypadá výsledná kniha lépe než dle mé původní představy.
V neděli 22. února 2015 jsem zadala požadavek na webové stránky služby a jako čas vyhotovení zvolila následující pátek v 16.00. V pondělí odpoledne jsem šla zaplatit zálohu. Měla jsem obavy, zda jim nebude vadit, že obsah vloženého sto devadesátistránkového PDF souboru diplomovou práci ani vzdáleně nepřipomíná, ale pracovník se o tom vůbec nezmínil, což mě uklidnilo.
V pátek těsně po šestnácté hodině jsem se do téže kanceláře dostavila k vyzvednutí hotových výtisků. Zaplacení doplatku proběhlo stejně rychle jako zálohy v pondělí, ale výtisky ještě hotové nebyly. Prý byly právě v tisku, a tak jsem měla počkat v čekárně sousedící s kanceláří. Byla plná reklamních materiálů provozovatele, což byl od něj chytrý marketingový tah. Myslela jsem si, že nebudu čekat dlouho, a tak jsem je zatím ignorovala.
Po asi dvaceti minutách mi vítězoslavně přinesli diplomovou práci někoho úplně cizího s nápisy zlatou barvou. Když jsem se nad ní zašklebila, odnesli ji osobě, které ve skutečnosti patřila. Minuty ubíhaly, a zatímco pracovník za přepážkou věnoval čas flirtování s poslíčkem jakési doručovací služby (jeden z nich byl žena, ale neprozradím který), mně dělaly společnost jen propagační tiskoviny a jeden důmyslně ukrytý výtisk Lidových novin, jejichž stáří jsem raději nezkoumala.
Teprve asi v 16.55 jsem se dočkala. Přinesli mi moji zakázku. Už když jsem spatřila nápis "Ester Krejčí" na tvrdých černých deskách, zalilo mě vzrušení. Vzala jsem jeden ze dvou objednaných výtisků a důkladně si jej prošla. Byl to nádherný pocit, cítit čerstvý papír a vidět na něm svoje vlastní myšlenky. Uplynul již víc než rok od doby, kdy jsem je napsala, a přesto jsou mi stále blízké, i když už mi třeba nepřipadají tak zásadní jako tehdy. Na papíře vypadaly o mnoho lépe než na monitoru. Ani trochu z nich nebolely oči.
Výroba dvou výtisků stála kolem pěti set korun, takže získání tištěné "knihy" tímto způsobem není finančně náročné a mohu je doporučit každému, kdo si (jako já) ještě netroufá jednat o veřejném šíření své tvorby se skutečným nakladatelstvím. Dle mého názoru to za ten zážitek stojí.
Znala jsem službu, která nabízí studentům za příznivé ceny tisk a svázání jejich diplomové práce. Sama jsem ji kdysi k tomuto účelu použila a nyní mě napadlo ji využít k vytištění scénářů. Neslo to s sebou určitá omezení – musela jsem obsah přesázet (používám typografický systém LaTeX) do formátu A4 a spokojit se s jednodušší úpravou desek. Paradoxně se ukázalo, že takto vypadá výsledná kniha lépe než dle mé původní představy.
V neděli 22. února 2015 jsem zadala požadavek na webové stránky služby a jako čas vyhotovení zvolila následující pátek v 16.00. V pondělí odpoledne jsem šla zaplatit zálohu. Měla jsem obavy, zda jim nebude vadit, že obsah vloženého sto devadesátistránkového PDF souboru diplomovou práci ani vzdáleně nepřipomíná, ale pracovník se o tom vůbec nezmínil, což mě uklidnilo.
V pátek těsně po šestnácté hodině jsem se do téže kanceláře dostavila k vyzvednutí hotových výtisků. Zaplacení doplatku proběhlo stejně rychle jako zálohy v pondělí, ale výtisky ještě hotové nebyly. Prý byly právě v tisku, a tak jsem měla počkat v čekárně sousedící s kanceláří. Byla plná reklamních materiálů provozovatele, což byl od něj chytrý marketingový tah. Myslela jsem si, že nebudu čekat dlouho, a tak jsem je zatím ignorovala.
Po asi dvaceti minutách mi vítězoslavně přinesli diplomovou práci někoho úplně cizího s nápisy zlatou barvou. Když jsem se nad ní zašklebila, odnesli ji osobě, které ve skutečnosti patřila. Minuty ubíhaly, a zatímco pracovník za přepážkou věnoval čas flirtování s poslíčkem jakési doručovací služby (jeden z nich byl žena, ale neprozradím který), mně dělaly společnost jen propagační tiskoviny a jeden důmyslně ukrytý výtisk Lidových novin, jejichž stáří jsem raději nezkoumala.
Teprve asi v 16.55 jsem se dočkala. Přinesli mi moji zakázku. Už když jsem spatřila nápis "Ester Krejčí" na tvrdých černých deskách, zalilo mě vzrušení. Vzala jsem jeden ze dvou objednaných výtisků a důkladně si jej prošla. Byl to nádherný pocit, cítit čerstvý papír a vidět na něm svoje vlastní myšlenky. Uplynul již víc než rok od doby, kdy jsem je napsala, a přesto jsou mi stále blízké, i když už mi třeba nepřipadají tak zásadní jako tehdy. Na papíře vypadaly o mnoho lépe než na monitoru. Ani trochu z nich nebolely oči.
Výroba dvou výtisků stála kolem pěti set korun, takže získání tištěné "knihy" tímto způsobem není finančně náročné a mohu je doporučit každému, kdo si (jako já) ještě netroufá jednat o veřejném šíření své tvorby se skutečným nakladatelstvím. Dle mého názoru to za ten zážitek stojí.
Ze sbírky: Singularis: ostatní
07.03.2015 11:06
Díky za sdílení tak příjemného zážitku. Musí to být fakt krásný pocit držet v rukou své "zmotněné" dílo :)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.