Mám z toho textu moc příjemný pocit. :-) Ta představa prolínání a sdílení... Ale chybí mi tam nějaké centrum, něco, k čemu by se dalo směřovat nebo se od toho vzdalovat. (Rozum mi říká, že kdyby se ta láska proměnila v nenávist, bude z toho ve výsledku zoufalství a bezmoc.)

Pozoruhodné dílo, obsah nic moc, ale forma mě fascinuje. :-) Znáš na to nějaký algoritmus, nebo ta slova vymýšlíš intuitivně?

Zajímavá myšlenka, zprvu mi připomínala jin a jang, ale pak to přešlo k tomuto výroku:

"The oldest and strongest emotion of mankind is fear, and the oldest and strongest kind of fear is fear of the unknown." H. P. Lovecraft https://en.wikiquote.org/wiki/Fear). Já myslím, že strach z neznáma je obecně rozumný a adekvátní, protože člověka motivuje k získávání orientace ve svém prostředí.

Něco jiného je strach ze smrti; strach z násilné či nepřirozené smrti je rozumný (nebo bychom se snad měli bezstarostně podbízet vrahům jen proto, že nevíme, jak nás zabijí a jaké to bude?), ale strach z přirozené a očekávané smrti rozumný není.

Líbí se mi ta poslední sloka. :-) Dobré téma.

Několik čárek ti tam chybí, ale čárky doporučuji opravovat, až když to po sobě budeš znovu číst. Některé jsou zvlášť záludné, třeba když jsou dvě věty hlavní spojené ve slučovacím poměru spojkou a, ale mezi nimi je vložena věta vedlejší vztahující se k té druhé hlavní. S takovými případy se netrap, jsi jen člověk. ;-)

Potěšilo mě, že ti záleží na detailech. Jen je škoda, že v těch popisech zrovna ty detaily chybí. Když třeba píšeš, že tě napadají lidé, které máš ráda a neví o tom, působilo by lépe, kdybys tam všechny ty lidi konkrétně jmenovala (pochopitelně vymyšlenými jmény, aby je v tom nikdo nepoznal); popisovat myšlenky abstraktně je, dle mého názoru, obtížně vstřebatelné.

Ale moc mě zaujal nápad tyto noční duševní pochody zapsat. Trochu se podobají těm v epizodě Ester Krejčí Reflexe nekonečného příběhu ( https://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=35523-ester-krejci-s02e10
-reflexe-nekonecneho-pribehu ).

Připomnělo mi to článek https://cs.wikipedia.org/wiki/Rychlerostouc%C3%AD_d%C5%99eviny . Souhlasím v podstatě s každou myšlenkou, kterou tam zaznamenávám, jen příliš nevím, co s tím kdo může dělat.

vaclav-dvorak: Souhlasím, až na ta jména, ta mi tam nechybí. Pokud by se toho někdo chtěl ujmout, rád/a mu k tomu přenechám veškerá práva. Myslím, že tak, jak je, nemá tento text téměř žádnou hodnotu.

Děkuji za komentář.

Mně zase nic nenapadá do komentáře, snad jen dojem, že ten verš "...listy padají pomalejš" nechápu.

Vzpomněl/a jsem si k tomuto tématu na Strach ze svobody od Ericha Fromma ( https://www.databazeknih.cz/knihy/strach-ze-svobody-4561 ). Připadá mi, že jde o totéž téma, až na to, že v jeho případě lidé neutíkají k Bohu, ale k Adolfu Hitlerovi. Lidé se bojí svobody a jedinečnosti, protože je činí osamělými a vylučuje ze společnosti, zatímco společné podřízení diktatuře je spojuje a za konformitu jsou chváleni. Podívej se alespoň na recenzi: http://www.vaseliteratura.cz/recenze/odborna-literatura/4601-str
ach-ze-svobody

Ale se svobodou se poutá také zodpovědnost, a to jak za svoje činy, tak i za svoje pocity a člověk si možná mnohdy škodí sám, když svoji svobodu využívá k tomu, že se vyhýbá lidem, kteří by ho ocenili a se kterými by mu bylo dobře, a vyhledává lidi, kteří po něm budou chtít konformitu. Za to by pak neměl vinit svobodu, ale svoje špatná rozhodnutí, neznalost apod.

Také mi přijde relevantní. A tématicky mi asociuje píseň, kde se zpívá: "The holy dove will be caught again, bought and sold and bought again: the dove is never free." Svoboda je jen tak něžná, jak něžní jsou ti, kdo jsou svobodní. Podobně jako hvězdná temnota není zlá, je v ní jen tolik zla, kolik ho tam někdo vnese.

Možná úplně nechápu, kam v tom textu patří čárky, kam ne a proč. Nevidím v tom systém...

DDD: Jsem moc rád/a, že existují čtenáři jako ty. Myslím, že právě pro ně budu chtít na své knize nejkvalitnější vazbu (šitou s pevnými deskami) a přebal s krásnou grafikou a papír příjemný ke čtení i listování, i když se tím značně prodraží. A budu držet palce těm klasickým knihám, ať se jim daří i v novém tisíciletí.

Souhlasím, že některé knihy se nedají za těch několik měsíců celé "strávit", pokud čtenář nečte výjimečně rychle a dělá během té doby i něco jiného, ale myslím, že ta doba určitě stačí k posouzení toho, zda si tu knihu budu chtít koupit a vracet se k ní.

Severak: S tou recenzí souhlasím, ale Zamilu bojkotuji, najdu si jiného recenzenta (nebo si on najde mě, ještě nevím). Ale děkuji za komentář.

dvakredencedekadence: Děkuji za nový pohled, takové malé knihkupectví jsem ještě nepoznal/a, ale zní to skvěle.

mahdal: S tvým komentářem souhlasím. Souhlasím, že kniha je vynikající investice do budoucnosti, jen jsem velmi pečlivý/á ve výběru, kterou knihu si koupím, protože mám na jejich skladování omezený prostor, a kdybych kupoval/a bezhlavě, musel/a bych pak některé vyhodit, aby bylo místo na ty nové, a to bych nechtěl/a.

A krásná řada knih mě také fascinuje, byť možná trochu jinak než tebe, protože si u každé knihy představuji především, co v ní je, na což už ji musím dobře znát.

A to, že jsi milovník knih A. Christie se mi líbí, i když sám/a detektivky nečtu. Já jsem spíše milovník J. R. R. Tolkiena, ale mám od něj koupený Silmarillion, Pána prstenů, Nedokončené příběhy a List od Nimrala a jiné příběhy. Hobit mě nezaujal a Húrinovy děti už pro mě nemají velkou přidanou hodnotu proti Nedokončeným příběhům.

Děkuji za povzbuzující komentář. :-)

Amelie M.: Mně to připadá, že kniha, kterou přečtu, se tak nějak stává součástí mě a toho, jaký/á jsem, což odpovídá tomu, že potřebuješ vlastní knihovnu.

Děkuji za zkušenosti.

Ten hygienický aspekt mě nenapadl, ale myslím, že to není problém. To bychom nemohli chodit na záchod, protože už na něm seděla spousta jiných lidí, někteří měli třeba i žloutenku! ;-D

Orionka: Děkuji za komentář.

1. Zajímavá myšlenka, zkusím sledovat, jak se knihkupectví mění. 2. Souhlasím, že e-shop neposkytuje možnost si knihu prohlédnout, ale právě v knihovně se mi stává, že mě osloví něco, o čem jsem zatím netušil/a. Nedávno mě tam třeba fascinoval/a finská encyklopedie: https://fi.wikipedia.org/wiki/Otavan_Suuri_Ensyklopedia . Na něco takového bych v knihkupectví určitě nenarazil/a (ale asi to zkusím). 3. To mě nenapadlo.

Mám z ní příjemný pocit útulnosti.

Formou mi to připomíná spíše scénář filmové scény než povídku (až na to "povídali si", to ve scénáři být nemůže).

Ale téma je mi blízké a ta situace mi nepřipadne divná, spíše jen pro lidi dosud nezvyklá, protože v minulosti nenastávala nebo jen velmi vzácně. Je to v podstatě jako potkat filmovou či literární postavu, případně známého interpreta, ale slavní lidé jsou už na paparazzi a podobné jevy zvyklí a mají kariéry, kterým to neuškodí. Běžní manažeři ale nejsou zvyklí, že jeden večer zhlédnou v kině film o nějaké osobě a následující odpoledne je ta osoba na pohovoru žádá o práci (a je to určitě ona, protože údaje z jejího životopisu se shodují s tím filmem). Takové situace v minulosti neexistovaly, ale možná se začnou stávat čím dál častěji, protože i docela obyčejní lidé se v čím dál větší míře stávají filmovými či literárními postavami, které hrají určitou roli, majíce diváky/čtenáře.

Navíc, politici a podnikatelé anonymitu na internetu nechtějí podporovat, protože podnikatelé na identifikaci uživatelů vydělávají (vždyť jen kolik webů používá cookies...) a státu zase pomáhá rozkrývat organizovaný zločin. Je také nezbytným předpokladem, aby mohly fungovat např. e-shopy či elektronické bankovnictví.

Ale nechápu ten konec s flashingem.

Pobavilo mě to, nejvíc vetřelec Kečup Jemný. :-D I když delší takový příběh bych asi číst nechtěl/a.

Připadá mi to víc jako povídka s myšlenkami než jako úvaha. Souhlasím, že se v dnešní době vytrácí myšlenka vlastních dětí a tvorba vzpomínek, možná proto, že se vytrácí mezilidská komunikace a tvorba kolektivů. Dítě si totiž člověk sám nepořídí, na to musí utvořit kolektiv, a to zdaleka ne jen se slečnou; pokud sám slečna je, musí, bohužel, dát přednost klukovi...

Já myslím, že vyjádření citu nemusí být verbální, takže to, že je zakázáno mluvit u jídla, by snad vadit nemuselo.

Ale celkově je to pěkně napsáno a má to konzistentní nostalgickou atmosféru. Až se člověk cítí smutně a bezmocně, že mu již prarodiče zemřeli a nedokáže zařídit podobně příjemný sváteční rituál.