Ester Krejčí uvažuje nad svým životem a zbavuje se úzkosti, kterou jí způsobil odchod z gymnázia. -- Poslední epizoda seriálu Ester Krejčí. Stránky seriálu: http://ekrejcixf.sweb.cz Scénář na webu: http://ekrejcixf.sweb.cz/s02e10_s.htm
přidáno 01.03.2017
hodnoceno 5
čteno 579(9)
posláno 0




1. Prohlášení

(Titulek:) Postavy v následující epizodě jsou jen představy Ester Krejčí a jsou zkresleny jejím vnímáním, předsudky a zkušenostmi, takže je nelze přesně asociovat s jejich předobrazy, ať už to byly reálné osoby, nebo literární postavy.

HLAS VYPRAVĚČE (M. O.): Postavy v následující epizodě jsou jen představy Ester Krejčí a jsou zkresleny jejím vnímáním, předsudky a zkušenostmi, takže je nelze přesně asociovat s jejich předobrazy, ať už to byly reálné osoby, nebo literární postavy.



2. Čas (1)

(Titulek:) Čtvrtek 26. 5. 2011

HLAS VYPRAVĚČE (M. O.): Čtvrtek, 26. května 2011.



3. Konec?

Záběr zvenku na prosklené samozavírací vchodové dveře budovy gymnázia Podolí II, kolem poledne. Ester Krejčí, jdouc zevnitř, si je pootevře a vyjde ven. Dveře za ní zaklapnou. Ester Krejčí kousek poodejde a zastaví se. Otočí se ke dveřím a zahledí se na ně. Na tváři nedává nic najevo, ale uvnitř je rozrušená.



4. Čaj o páté

Kuchyně v domě rodiny Krejčích, večer. Ester a Ingrid Krejčí večeří topinky, pomazané rostlinným tukem, a čaj. Na stole mají klasickou porcelánovou čajovou konvici. Obě jsou přitom introvertně ponořeny do sebe. Ester Krejčí si přilije do svého šálku. Pak svou dádu náhle osloví.

ESTER KREJČÍ: Dádo Ingrid.

INGRID KREJČÍ: (bez zájmu:) Hm?

ESTER KREJČÍ: Dnes jsem byla na gymnáziu naposledy. Na vysoké škole mě patrně čeká jiný kolektiv a odlišné sociální prostředí. Souhlasíte?

INGRID KREJČÍ: Evidentně ano.

ESTER KREJČÍ: Takže na gymnázium se vlastně už nikdy nevrátím.

INGRID KREJČÍ: To je pravda.

Ester Krejčí mlčí, ale je zřejmé, že ji to trápí. Dáda Ingrid si toho nevšímá a zabývá se vlastními myšlenkami.



5. Soumrak

Pokoj Ester Krejčí, večer. Vejde Ester Krejčí; na sobě má černé pyžamo a nese sklenici vody. Pozorně projde po dřevěných parketách k posteli. Vleze tam a odloží si brýle. Vezme si tabletku léku a zapije ji vodou. Odloží sklenici a vezme si knihu Medvídek Pú. Zahledí se na ni.

ESTER KREJČÍ (M. O. - MYŠLENKY): Život ve Stokorcovém lese je bezstarostný a spravedlivý. Všechny zůstávají stejné. Každá má svoji sociální roli a ta jí zůstane už navždy. Realita taková není. Ale přesto...

Ester Krejčí si knihu přitiskne k tělu a přikryje se. Zhasne a najednou je úplná tma.

ESTER KREJČÍ (M. O. - MYŠLENKY): Ach, dnes se mi nebude snadno usínat. Snad bych si v sobě měla nejprve udělat pořádek...



6.1. Vnitřní svět

Vědomí Ester Krejčí. Je vidět podlaha z dřevěných parket, jaké má Ester Krejčí v pokoji, a nad ní se v dálce převalují husté černé mraky, což je doprovázeno slabým zvukem šplouchání vody. Na podlaze se objeví Králíček. (Poznámka: v následujících obrazech se postavy průběžně objevují a mizí tak, aby to vypadalo smysluplně s ohledem na to, že se má jednat o vizuální znázornění lidského vědomí. Postavy by se tedy měly objevovat a mizet, analogicky jako si je člověk uvědomuje a zase se z jeho vědomí vytrácejí.)

KRÁLÍČEK: Měla byste si v sobě udělat pořádek. Jen se podívejte na svůj vnitřní svět! Jak chcete navrhovat řešení problémů společnosti, pokud si nejdřív nevyřešíte ty svoje?

MARTIN POTOCKÝ: Člověku se lépe usíná, když je vyrovnaný. Bylo by utilitární pokusit se o meditaci.

JÁ: POKUSÍM SE.

ESTER KREJČÍ: Když chci meditovat, měla bych asi začít posvátnou slabikou óm, abych si vyprázdnila mysl od všedních starostí a koncentrovala se na filozofii. (Rozhlédne se po jinak prázdné podlaze.) Hm... konstatuji, že má mysl je už vyprázdněná dost. (Zamyslí se.) Co jsem to vlastně chtěla řešit?

Pauza, během níž Ester Krejčí zmizí.

JÁ: CÍTÍM SE.

JÁ: VNÍMÁM SVOJE VĚDOMÍ.

JÁ: VNÍMÁM SVOJE MYŠLENKY.



6.2. Otisky

JÁ: ODKUD PŘICHÁZEJÍ?

MYŠLENKY: V paměti máte cosi jako otisky všech lidí a jiných bytostí, které znáte.

MOJE VINNÁ RÉVA: Přátel,

MELANIE NAVRÁTIL: kamarádů,

NIKOLA MERLINOVÁ: učitelů,

J. R. R. TOLKIEN: známých osobností, o které jste se zajímala,

PLYŠOVÝ MEDVĚD: literárních a filmových postav,

STARÝ SERVÁC: i těch, které jste vymyslela sama;

INGRID KREJČÍ: rodičů...

JÁ: VY JSTE TU TAKÉ?

KAREL KREJČÍ: My jsme ti nejdůležitější. Vychovali jsme vás a vaše nejhlubší myšlenky a komplexy pocházejí z nás.

MELANIE NAVRÁTIL: Mimochodem, když má lesba milostný vztah ke své dádě-ženě, je to Elektřin, nebo oidipovský komplex¹?

TAMARA JANŮ: Nevím. Ale je to zajímavé.

JÁ: CO JEŠTĚ VÍM O TĚCHTO OTISCÍCH?

KAREL KREJČÍ: Některé jsou tak detailní a intimní, že vám dovolí úspěšně anticipovat myšlenky druhé osoby,

VLASTA TRAMVAJOVÁ: jiné tak mlhavé, že si sotva vzpomenete, kde jste je získala.

PLYŠOVÝ MEDVĚD: Ale asi nebudou úplně přesné. Nebo se mýlím? (Zamyslí se.)

SYMPATICKÝ OSEL: Některé otisky jsou vám něžné a blízké,

KŇOUR: a jiné vás zase naplňují strachem, znechucením a odporem. (Přejede si prsty po rozkroku a zatváří se vzrušeně.)

ESTER KREJČÍ: Je mezi nimi i představa, jakou máte o sobě, byť pravděpodobně idealizovaná.

MYŠLENKY: A mnohé myšlenky nemáte spojeny s konkrétními lidmi, přestože od nich jistě pocházejí. Možná jste je někde četla nebo slyšela.

JÁ: V JAKÉM VZTAHU JSOU TYTO OTISKY KE MNĚ?

MYŠLENKY: Vychází z vás a jsou součástí vašeho já. Nejsou jen napodobeninami lidí, jsou ovlivněny tím, jaká jste. Stopa na kameni vypadá docela jinak než stopa téhož chodidla v jemném písku a analogicky otisk někoho ve vaší mysli může vypadat docela jinak než jeho otisk v mysli druhého.

JÁ: OPRAVDU JSOU SOUČÁSTÍ MÉHO JÁ?

MYŠLENKY: Určitě.

Některé mraky zčernají.

ESTER KREJČÍ: Jsem tedy zloděj, když znám myšlenky zloděje a chápu ho?

NIKOLA MERLINOVÁ: Nejste.

Černé mraky zase zešednou.

NIKOLA MERLINOVÁ: Zlodějem je pouze ten, kdo podle myšlenek zloděje konal.

MARTIN POTOCKÝ: Zákon postihuje pouze činy, ne myšlenky.

MOJE VINNÁ RÉVA: Krást se nemá!

NIKOLA MERLINOVÁ: Analogicky rasistou je pouze ten, kdo podle rasistických myšlenek konal, ne ten, kdo o nich uvažuje či kdo je chápe.

MARTIN POTOCKÝ: Otisky osob, které znáte, výrazně utvářejí vaši identitu.

JÁ: ALE VŽDYŤ JSOU TAK ODLIŠNÉ OD TOHO, CO POVAŽUJI ZA SVÉ JÁ.

JÁ: NEJSOU SPÍŠE SOUČÁSTÍ TĚCH LIDÍ, OD NICHŽ POCHÁZEJÍ?

MARTIN POTOCKÝ: Když kůň projde po písečné pláži, zanechá po sobě stopy. Jsou ty stopy součástí pláže, nebo součástí koně?

JÁ: SOUČÁSTÍ PLÁŽE.

MARTIN POTOCKÝ: Správně. Protože kůň už na pláži dávno není, možná dokonce zemřel a jeho tělo se rozpadlo v prach, ale jeho stopy na pláži stále jsou. Kdyby se však ztratila pláž, stopy by zmizely, i kdyby ten kůň stále žil. Otisky lidí, které znáte, jsou tedy nepochybně součástí vás a nikoho jiného.

J. R. R. TOLKIEN: Když třeba vaši rodiče zahynou ve válce, jejich otisky ve vaší mysli zůstanou a nemusí být nijak ovlivněny.

JÁ: K ČEMU TYTO OTISKY SLOUŽÍ?

BARBORA JANŮ: Jsou darem přírody.

MELANIE NAVRÁTIL: Potřebujeme je k práci a k životu.

VOJTĚCH VERNER: Z nich vyvěrá naše fantazie.

KAREL KREJČÍ: Podílejí se na naší výchově a socializaci.

MOJE VINNÁ RÉVA: Pomáhají nám kompenzovat naše nedostatky. Já třeba neumím odhadnout zlé úmysly, ale otisk vás mi v tom vždy pomůže. Jsem vám za to moc vděčná.

JÁ: MNĚ, NEBO OTISKU VE VÁS?

MOJE VINNÁ RÉVA: Nad tím jsem nikdy nepřemýšlela.

MARTIN POTOCKÝ: Lidé tyto otisky často považují za osoby, o jejichž otisky jde, ale ve skutečnosti jsou to cosi jako fotografie. Skutečný člověk se neustále mění a je plný rozpolcenosti a vnitřních sporů. Otisky ve vaší mysli jsou jen nepřesné obrysy podobné stopám po tanci ve vrstvě mouky na podlaze — či zachyceným mihotavým stínům.

JÁ: TO MI PŘIPOMÍNÁ PLATÓNOVO PODOBENSTVÍ O JESKYNI.
──────────────────────────────────────────────
¹ V psychoanalýze je milostná náklonnost zrozence-muže k jeho dádě-ženě označována jako oidipovský komplex, zatímco analogická náklonnost zrozence-ženy ke své dádě-muži jako Elektřin komplex.



7. Podobenství o jeskyni

SÓKRATÉS: Takoví lidé by viděli z předmětů jen stíny vrhané ohněm na protější stranu jeskyně. A kdyby mohli vespolek rozmlouvati, jistě by mysleli, že těmi jmény, která dávají tomu, co před sebou vidí, označují skutečné předměty.

ESTER KREJČÍ: (k Sókratovi:) Ale vy předpokládáte, že člověk vzdělaný a nadaný patřičnými schopnostmi může nahlédnout pravou podobu těch věcí, avšak u lidí by totéž přece bylo narušením jejich intimních sfér a porušením jejich práva na soukromí.

INGRID KREJČÍ: Pokud člověk odhalí druhému svoje nitro, stane se zranitelným.

Mraky v pozadí zavíří.

RADEK: To nedovolím. Já nikdy nebudu zranitelný. Nikdy!

ESTER KREJČÍ: Já se nechovám tak hrubě jako vy, ale chápu vás. Také mám strach odhalit druhým svoje nitro.

Ingrid Krejčí se nápadně a nezvykle usmívá.

ESTER KREJČÍ: Strach z manipulace. Strach, že mě někdo ovládne a zneužije. Strach, že mi ublíží.

RADEK: Jsme na tom stejně, ale ve skutečnosti bych vám to nejspíš nikdy nepřiznal. Já jsem jen nedokonalý otisk skutečnosti ve vaší mysli.

SYMPATICKÝ OSEL: To nevadí. Všichni jsme nedokonalí a něco nám chybí. (Skloní hlavu a podívá se sobě mezi nohy.) Mimochodem, neviděli jste někde můj ocas?

RADEK: Realita je jiná. V realitě bychom si možná tolik nerozuměli.

KŇOUR: V realitě možná nejsem takový blbec.

JÁ: TAKŽE OTISKY NÁM UMOŽŇUJÍ DRUHÝM POROZUMĚT?

NIKOLA MERLINOVÁ: Ano. Ale nejen to. Umožňují nám porozumět i samy sobě, tomu, co máme s druhými společného.

MARTIN RUSOVSKÝ: Jsou nedokonalé, ale jsou to nejlepší, co máme k dispozici.

VOJTĚCH VERNER: Museli bychom lidi modernizovat na kyborgy, abychom dosáhli něčeho lepšího.

BARBORA JANŮ: Ale to by bylo proti přírodě!

ASTRA: Možná by se na tom dalo vydělat. Implantovala bych lidem čipy, které by je nutily mě milovat, uctívat a pracovat pro mě.

ESTER KREJČÍ: Otisky druhých nám umožňují vidět věci a lidi z různých úhlů pohledu.

JÁ: MĚLA BYCH CHTÍT POROZUMĚT DRUHÝM?

PLYŠOVÝ MEDVĚD: Jakkoliv je člověk inteligentní, těžko může znát o něčem celou pravdu. Vaše hlava je něco jako polička na džbánky. V životě jsem neviděl tak velkou, aby se na ni vešly všechny, ve kterých je alespoň troška medu.

SÓKRATÉS: Představte si následující podobenství: sedíte u počítače s omezeným přístupem k internetu a máte k dispozici jen chat a stránku s fotografií určitého člověka zepředu datovanou před čtrnácti dny.

JÁ: ZVLÁŠTNÍ PŘEDSTAVA.

SÓKRATÉS: Podobná nám. Pokud byste v takové situaci nevěděla nic víc a neznala byste jiné lidi, kdybyste mluvila o něm, nemluvila byste snad o té fotografii?

JÁ: DOZAJISTA.

SÓKRATÉS: A nebudete-li mít jiný zdroj představy o lidském těle, můžete si snadno domyslet, že zezadu vypadá stejně jako zepředu, že tam má tvář, prsy, břicho a podobně.

KŇOUR: Prsy, mmm... (Olízne si rty.)

SÓKRATÉS: Ale můžete se po chatu spojit s lidmi, kteří mají přístup na jiné stránky, kde vidí dané tělo jinak, třeba zezadu, a jejich pohled je analogicky zkreslený jako ten váš. A dohromady si pak uděláte lepší představu o skutečné podobě lidí a věcí.

JÁ: CHÁPU.



8.1. Meritum úzkosti

JÁ: ALE CÍTÍM...

MELANIE NAVRÁTIL: Úzkost.

PRASÁTKO: Strrrach!

RADEK: Vztek!

NIKITA KRÁL: Deptající nejistotu.

JÁ: Z JAKÉ PŘÍČINY?

NIKOLA MERLINOVÁ: Absolvovala jste gymnázium.

KŇOUR: (závistivě:) Se samými jedničkami.

MELANIE NAVRÁTIL: Odešla jste ze třídy, kam jste patřila, a už se tam nikdy nevrátíte.

Mraky u podlahy se trochu uklidní.

ESTER KREJČÍ: Ještě, že tak.

NIKOLA MERLINOVÁ: Leda byste šla studovat na pedagogickou fakultu. Je jen na vašem rozhodnutí, jak si zařídíte život.

SEVERÍN SRP: Můžete se na příklad sobecky inspirovat charakterem své oblíbené literární postavy,

PLYŠOVÝ MEDVĚD: což možná není ten nejchytřejší nápad, pokud má v hlavě slámu... jako já,

J. R. R. TOLKIEN: nebo můžete raději naslouchat moudrým radám zkušených.

PLYŠOVÝ MEDVĚD: Mají jistě víc rozumu než já. Zdalipak mají také nějaký med?

JÁ: JSEM ZMATENÁ. CO SE MI VLASTNĚ STALO?

INGRID KREJČÍ: Dokončila jste jednu etapu svého života.

NIKOLA MERLINOVÁ: Úspěšně.

INGRID KREJČÍ: A začínáte další. Byla jste donucena opustit sociální skupinu, do níž vám dalo velkou námahu se integrovat, a máte strach, že v novém prostředí selžete a bude vám ublíženo. Je normální, že zažíváte tyto pocity, takže vám nebudu oporou a nechám vás se s nimi vypořádat. Ale to vy už víte.

SYMPATICKÝ OSEL: Přesně to jsem si myslel od začátku. Tak to prostě je.

Mraky se zastaví.



8.2. Nekonečný příběh

JÁ: CÍTÍM SE JINAK. CO TO ZNAMENÁ?

MYŠLENKY: Vše je v pořádku. Jen skončila jedna kapitola vašeho příběhu a začala další.

Mraky se dál převalují, ale trochu se zmenší.

JÁ: CO BYLO OBSAHEM TÉ PŘEDCHOZÍ KAPITOLY?

NIKOLA MERLINOVÁ: Vzpomeňte si. Seznamovala jste se se spolužáky, kteří vám vadili, ale současně vám pomáhali budovat sociální dovednosti, protože vaši rodiče v tom selhali. Také jste se učila a vaším dlouhodobým cílem bylo absolvovat maturitu.

JÁ: A CO BUDE OBSAHEM TÉ NÁSLEDUJÍCÍ?

RADEK: Přežít.

JANA ZLOMILOVÁ: Dospět a založit rodinu...

MELANIE NAVRÁTIL: Najít si zaměstnání.

VOJTĚCH VERNER: Vynalézt obří roboty a ovládnout svět!

PLYŠOVÝ MEDVĚD: Najít nový zdroj něčeho sladkého... (Zasměje se při té představě.)

KŇOUR: Víte, jak chutná sperma?

TAMARA JANŮ: Nevím. Ale chtěla bych to zjistit.

SYMPATICKÝ OSEL: Prostě jen čekat, zda si na vás někdo vzpomene, a když ne, postaráte se o sebe sama.

TYGR: Ne! Budete se bavit a dělat to, v čem jsou intelektuálové nejlepší!

NIKOLA MERLINOVÁ: Možná prostě jen strávit nejdelší prázdniny vašeho života...,

ESTER KREJČÍ: když nepočítáme důchod,

KAREL KREJČÍ: a pak nastoupit na vysokou školu a najít si tam nové přátele,

MOJE VINNÁ RÉVA: ale neopustit ani ty stávající, pokud vás potřebují. I když se s nimi už nebudete vídat tak často.

JÁ: A TA KAPITOLA TAKÉ SKONČÍ?

MYŠLENKY: Ano. A pak začne zase další.

JÁ: BUDE TO TAK STÁLE?

KAREL KREJČÍ: V jedné z kapitol zemřete.

BARBORA JANŮ: I smrt patří k životu.

JÁ: CO BUDE NÁSLEDOVAT PO MÉ SMRTI?

MYŠLENKY: Váš osobní příběh skončí, ale ten je jen součástí mnoha dalších, větších příběhů. Příběhu státu, příběhu lidstva, příběhu Země. I ty možná jednou skončí, ale všechny jsou součástí obrovského nekonečného příběhu a ten bude dalšími kapitolami pokračovat navždy.

Nad mraky se krátce objeví reklamní leták s nápisem:

┌───────────────────────────────────────────────────────────────┐
│ Jaké je to být nesmrtelný? │
Nekonečný příběh - v Horké bramboře!
└───────────────────────────────────────────────────────────────┘


Mraky zatím výrazně zesvětlají.

JÁ: OPRAVDU NAVŽDY?

MYŠLENKY: Vše ostatní končí a začíná. Nic jiného netrvá věčně, ale příběh konců a začátků, zániků a vzniků, pádů a vzestupů, který vytvářejí svými kauzalitami a determinacemi všechny existující entity ve vesmíru, bude pokračovat stále, bez ohledu na to, co se stane vám, Eichlerské dopravně demokratické republice, lidstvu či planetě Zemi. Vždy bude existovat něco, co bude nadáno více či méně svobodnou vůlí a co se bude v rámci svých okolnostmi omezených možností snažit dát své existenci smysl.

JÁ: CO VÍM O TOMTO NEKONEČNÉM PŘÍBĚHU?

MYŠLENKY: Často se nám jeví absurdní, protože jeho smysl je mimo možnosti našeho chápání.

JÁ: SOUHLASÍM.

MYŠLENKY: Je nepředstavitelně složitý. Je nejkrásnější, protože v sobě zahrnuje všechna ostatní díla živé i neživé přírody, analogicky jako v sobě třeba román může zahrnout báseň.

JÁ: KDO HO TVOŘÍ?

MYŠLENKY: Skládá se z osobních příběhů všech živých bytostí i neživých entit ve vesmíru, z jejich začátků, průběhů a konců. Život je lidský způsob, jak se podílet na jeho tvorbě.



9.1. Orientace v životě

JÁ: JAKÁ BY BYLA VHODNÁ METAFORA PRO POCHOPENÍ ŽIVOTA?

MYŠLENKY: Cesta.

ZVĚDAVÉ DÍTĚ: Výzkumná expedice!

ESTER KREJČÍ: Život je expedice, na níž mladý člověk objevuje to, co již všichni starší dávno objevili, a vydává se tam, kde už vrstevníci jeho rodičů dávno jsou. Opravdu interesantní.

J. R. R. TOLKIEN: Život je jako cesta z Hobitína do Mordoru.

CHARÓN: Ze které se už ovšem nevrátíte.

J. R. R. TOLKIEN: Vrátíte se, ale budete jiná.

ESTER KREJČÍ: Už to nebudete vy.

KAREL KREJČÍ: Budou to vaše děti. I vy jste pro mě ekvivalentem návratu do mého dětství. Díky prezidentu Eichlerovi za bezgenderovou společnost, díky níž se k vám mohu asociovat jako ke svému následníkovi, bez ohledu na vaše pohlaví.

JÁ: CO JE V ŽIVOTĚ DŮLEŽITÉ?

KRÁLÍK: Nesmíte si zapomenout potraviny.

PLYŠOVÝ MEDVĚD: Na ty já nikdy nezapomenu.

KLOKANICE: Potřebujete někoho, kdo se o vás postará, dokud jste ještě příliš mladá.

Mraky se trochu rozjasní.

INGRID KREJČÍ: A odvrhne vás, až nadejde korektní fáze vašeho života.

Mraky opět zhoustnou.

NIKOLA MERLINOVÁ: V mládí je důležité mít ideály; vědět, kdo jste a kam chcete dojít; nevzdávat se a hledat cesty, které tam vedou.

INGRID KREJČÍ:(lhostejně:) Skutečně důležité je jen uspokojit svoje tělesné a psychické potřeby, ostatní lidi můžete ignorovat.

MOJE VINNÁ RÉVA: To je sobecké! Člověk musí altruisticky pomáhat v uspokojení potřeb i druhým.

KŇOUR: Měl bych jednu takovou potřebu...

MOJE VINNÁ RÉVA: (Zastydí se.) Ehm...

Moje vinná réva zmizí a po ní i Kňour.

JÁ: JAK SE MÁM V ŽIVOTĚ ORIENTOVAT?

ESTER KREJČÍ: Mohla bych zkusit bodat slepeckou holí sarkasmu² všechny kolem sebe.

J. R. R. TOLKIEN: Zajímejte se o historii, skutečnou i fiktivní.

RADEK: Poslouchejte jen svůj instinkt, všechno ostatní je lež!

MOJE VINNÁ RÉVA: Věřte všemu, co lidé říkají. Určitě to s vámi myslí dobře.

VOJTĚCH VERNER: Prostě zkoušejte, co vás napadne, a sledujte, jak to dopadlo.

KAREL KREJČÍ: (Kroutí hlavou.) To není dobrý nápad. Život je příliš krátký na to, aby ho člověk strávil jen pokusy a omyly.

LARIS: Nakonec by mohl zjistit, že celý jeho život byl vlastně jen omyl...

INGRID KREJČÍ:(k Ester Krejčí:) Vy jste nebyla nechtěné dítě.

KAREL KREJČÍ: Potřebovali jsme vás, abychom z vás vychovali mladého intelektuála, vzpomínáte?

ESTER KREJČÍ: To byl tedy adekvátní důvod k tomu porodit dítě...

STARÝ SERVÁC: Zajímejte se o osudy starších. Ukážou vám cesty životem, po kterých možná jednou půjdete.

NEPTUNA: Ty jsou zastaralé, musíte se vydávat jen těmi nejmodernějšími cestami.

KAREL KREJČÍ: Životem vede mnoho různých cest. Když se vydáte po té, kterou jsme pro vás připravili, budeme vám pomáhat.

INGRID KREJČÍ: Na ostatních cestách budete sama.

BERNARD KONIKLECOVÝ: Pokud si nenajdete vhodného partnera.

JÁ: KTERÁ CESTA ŽIVOTEM JE NEJLEPŠÍ?

MYŠLENKY: Každý člověk je jedinečný.

JANA ZLOMILOVÁ: Nechci! Není normální být jedinečná. Musím být to, co ostatní. Nechci čelit sociálnímu vyloučení.

MYŠLENKY: Proto cesta, které je pro jednoho nejlepší, nemusí být pro druhého ani vhodná.

ESTER KREJČÍ: Takže se nemusím vydat cestou, kterou mi vytyčili rodiče?

NIKOLA MERLINOVÁ: Nemusíte.

INGRID KREJČÍ: Ale pokud to uděláte, budete to mít snazší, alespoň než vám bude čtyřicet.

JÁ: KTERÁ CESTA ŽIVOTEM JE TEDY NEJLEPŠÍ PRO MĚ?

PLYŠOVÝ MEDVĚD: To nevím.

MYŠLENKY: To neví ani největší mudrc na světě.

ESTER KREJČÍ: Mám to snad vědět já?

MYŠLENKY: Musíte tu cestu teprve objevit. Pro každého je lepší nějaká jiná.

MOJE VINNÁ RÉVA: Pro někoho je lepší mít spoustu přátel,

NIKITA KRÁL: pro jiného zase být sám.

MELANIE NAVRÁTIL: Pro někoho je lepší tvrdě pracovat a obětovat se svým ideálům,

VOJTĚCH VERNER: pro někoho zase válet se a snít o nesmyslech

INGRID KREJČÍ: nebo prostě zůstat doma a nesnít o ničem. Prázdný život uběhne neuvěřitelně rychle a je to pohodlnější než sebevražda.

JÁ: ALE JAK POZNÁM, KTERÁ CESTA JE PRO MĚ NEJVHODNĚJŠÍ?

ZORANA: Možná byste měla jít cestou, které pak nebudete litovat.

ESTER KREJČÍ: Dobře. Pořídím si křišťálovou kouli, abych věděla, která to je.⁴

SYMPATICKÝ OSEL: Myslím, že nezáleží na tom, co vám po cestě spadne na hlavu, nebo zda je plná trnů. Jde jen o to, s kým po ní jdete a kam máte namířeno.

ESTER KREJČÍ: Všechny cesty vedou do hrobu.

SYMPATICKÝ OSEL: Bohužel.

MYŠLENKY: Ale některé jsou lepší než jiné; dávají vám naději. Naději, že si jednou budete svého příběhu vážit a budete za něj vděčná.

MOJE VINNÁ RÉVA: Můžete třeba zanechat v myslích druhých lidí otisky, které jim pak budou pomáhat.

MELANIE NAVRÁTIL: Pokud budou mít čas vám naslouchat...

PLYŠOVÝ MEDVĚD: a pokud jim budete mít, co říci, ...

ESTER KREJČÍ: a za předpokladu, že jejich kognitivní funkce budou kompatibilní s mými komunikačními stereotypy,

LARIS: a že to, co jim řeknete, hned nezapomenou.

MOJE VINNÁ RÉVA: Jistě si toho budou vážit a budou si to dlouho pamatovat.

NEPTUNA: Dlouho? (Mávne rukou.) Jen než se překliknou na stránku, která se jim bude líbit víc.

IJÁČEK: Nebo můžete někomu druhému postavit dům,

BARBORA JANŮ: zasadit strom,

KLOKANICE: porodit vlastní děti

MYŠLENKY: nebo je alespoň vychovat

J. R. R. TOLKIEN: nebo jim svým vyprávěním přichystat pár hezkých chvil.

VOJTĚCH VERNER: Nebo vynalézt něco, co budou používat do konce života.

MYŠLENKY: Každá cesta nabízí a žádá něco jiného. Vhodná je každá cesta, která vám připadá příznivá a kterou vám okolnosti dovolí jít.

Mraky pomalu částečně zřídnou.
──────────────────────────────────────────────
² Ester Krejčí zde metaforou přirovnává sarkasmus ke slepecké holi, čímž nabízí myšlenku, že lidé se mohou vyjadřovat sarkasticky („kousavě“, pohrdavě, zraňujícím způsobem) třeba jen proto, že jsou sociálně dezorientovaní a nemají v úmyslu svým projevem někomu ublížit, podobně jako slepec nechce ublížit člověku, do kterého vrazí svou holí.

³ Tato zmínka odkazuje k začátku knihy Medvídek Pú, kde se praví: „Tady jde ze schodů za Kryštůfkem Robinem Michal Medvěd hlavou napřed, bum, bum, bum.“

⁴ Tato věta byla pravděpodobně mírněna ironicky.



9.2. Okolnosti

JÁ: MOHU OVLIVNIT OKOLNOSTI SVÉHO ŽIVOTA?

MARTIN POTOCKÝ: Jen omezeně.

KAREL KREJČÍ: Například rodiče si vybrat nemůžete.

NIKOLA MERLINOVÁ: Odcestovat do jiné země a přijmout cizí kulturu je obtížné, ale možné.

KAREL KREJČÍ: My jsme to podstoupili.

MOJE VINNÁ RÉVA: Najít si přátele je relativně snadné.

NIKOLA MERLINOVÁ: Také můžete změnit svoje postoje k životu, i to je snadné, když si to uvědomíte.

JÁ: MOHOU TYTO OKOLNOSTI OVLIVNIT MĚ?

KAREL KREJČÍ: Naprosto drtivě.

SEVERÍN SRP: Děsivé, že?

IJÁČEK: Já to tak bral odjakživa.

Mraky se uklidní.



10.1. Seppuku

INGRID KREJČÍ: Chcete tedy pokračovat do další kapitoly nekonečného příběhu?

JÁ: MÁM NA VÝBĚR?

LAURA SONETOVÁ: Asi tak jako u slohové práce na téma ideální dovolená.

ESTER KREJČÍ: Už tehdy jsem se mohla pokusit o seppuku⁵.

TAMARA JANŮ: Pokud byste ovšem sehnala samurajský meč

VOJTĚCH VERNER: nebo si vyrobila moderní repliku.

LAURA SONETOVÁ: Ale před tím byste musela složit haiku. Myslíte, že byste to dokázala?

RADEK: Kašlete na rituální náležitosti! Prostě popadněte nůž a rozpárejte si břicho a ukažte, co ve vás je!

TAMARA JANŮ: Myslím, že zjistíte, že ve vás je tlusté střevo a tenké střevo. A krev, spousta krve. A možná nějaký parazit, třeba tasemnice bezbranná. Zajímalo by mě, kolik má na hlavičce přísavek.

J. R. R. TOLKIEN: Nemáte právo určit hodinu své smrti!

JANA ZLOMILOVÁ: Sebevražda není normální. Je šílené takto uvažovat.

MYŠLENKY: Šílenství, pokud není projevem biologické poruchy mozku, je jen přirozenou reakcí na nezvladatelný distres, pociťovaný jako extrémní zátěž.
──────────────────────────────────────────────
⁵ Seppuku je druh rituální sebevraždy rozříznutím břicha, kterou prováděli japonští samurajové. V Evropě je známá také pod méně správným názvem harakiri.



10. 2. Předsevzetí a naděje

INGRID KREJČÍ: Chcete tedy pokračovat do další kapitoly nekonečného příběhu?

Mraky prudce zavíří a zhoustnou, zůstavají však světle šedé. Na chvilku se zastaví. Najednou je zčeří kruhová vlna ze středu obrazovky a ozve se zvuk dopadnuvší kapky.

JÁ: ANO.

Mraky pokračují v pohybu, zeslábnou a na okrajích začíná prosvítat tmavomodré nebe.

ESTER KREJČÍ: Pochybuji sice o smyslu svého života, ale jsem rozhodnuta v něm pokračovat.

KAREL KREJČÍ: Se stoickým klidem se smíříte s okolnostmi, které nemůžete změnit,

MELANIE NAVRÁTIL: a budete tvrdě pracovat na zlepšení těch, které změnit můžete.

Dva mraky se rozplynou. Se skoro každou následující větou pak mraků ubývá.

ESTER KREJČÍ: Budu se snažit nesoudit lidi ani věci podle prvního otisku, který ve mě zanechají,

ZORANA: budete naslouchat otiskům druhých,

MOJE VINNÁ RÉVA: nebudete propadat předsudkům ani pýše,

PLYŠOVÝ MEDVĚD: a přiznáte si, když něco nebudete vědět, protože kdo se má v tom světě vyznat...

TYGR: Vyznat se ve světě? To je přece to, v čem jsou intelektuálové ze všech nejlepší!

J. R. R. TOLKIEN: Budete si vážit víc moudrosti než inteligence

BARBORA JANŮ: a nebudete zapomínat na dádu přírodu.

ZORANA: Budete se snažit milovat rozum

ESTER KREJČÍ: a rozumět citům,

TAMARA JANŮ: protože jsou velice zajímavé.

J. R. R. TOLKIEN: Ale dopřejete víru věřícím

SYMPATICKÝ OSEL: a pochybnosti skeptikům

KŇOUR: a blbost blbcům.

ASTRA: A všem, kdo na vás bezohledně vydělali,

KŇOUR: kdo vás ranili nebo vám ublížili

LARIS: nebo vám jen něco nechtěně rozbili,

ZORANA: — odpuštění.

Rozplyne se a zmizí poslední, nejhouževnatější, mrak a odhalí slunce zapadající za mlžný pás na horizontu. To pak na již bezmračné obloze zhruba dvě minuty zapadá.


KONEC SERIÁLU ESTER KREJČÍ.



Shrnutí epizody:

Toto byla poslední epizoda seriálu Ester Krejčí. Ester Krejčí trápilo, že definitivně opustila gymnázium; její dádu Ingrid to však nezajímalo.

Ester Krejčí před spaním srovnala svoji situaci s Medvídkem Pú, svojí nejoblíbenější knihou z dětství. Začala vnímat svůj vnitřní svět a uvědomila si, že v něm k ní promlouvají představy o lidech a jiných bytostech, s nimiž má zkušenost. Tyto představy jí evokovaly otisky a stíny z Platónova Podobenství o jeskyni. Poznala svůj niterný strach a důvod, pro který by se měla snažit porozumět druhým lidem.

Přemýšlela o svém aktuálním problému a dospěla k závěru, že jde pouze o konec jedné kapitoly jejího příběhu a začátek další, a že její osobní příběh je součástí dalších, složitějších příběhů včetně nekonečného příběhu, na němž se podílí všechny entity ve vesmíru.

Představila si život jako výzkumnou expedici a uvědomila si, že nemusí jít nutně cestou, kterou jí vytyčili rodiče; že cesta životem, která je pro jednoho člověka nejlepší, nemusí být pro druhého ani vhodná; a že cestu, která je nejlepší pro ni, musí teprve objevit. Některé okolnosti svého života bude moci ovlivnit a jiné ne.

Ester Krejčí pomyslela na sebevraždu, ale rozhodla se ve svém životě/příběhu/expedici pokračovat a otisky druhých jí evokovaly sérii předsevzetí, v nichž viděla naději pro další kapitolu svého života. Tím svoje trápení vyřešila, dosáhla stavu smíření a usnula.



Hudba k titulkům: Within Temptation: The Never-Ending Story.


přidáno 03.03.2017 - 22:29
Singularis: A vlastně jsem ještě zapomněla dodat, že mě naprosto nadchla myšlenka z "Podobenství o jeskyni". To, jak píšeš, že kdyby člověk viděl jenom fotky lidí zepředu, možná by si myslel, že úplně stejně vypadají taky zezadu. Přitom to vlastně tak ve skutečnosti je. Známe nějakého člověka ("zepředu") a předpokládáme, že přesně víme, jaký je (že ho známe i "zezadu"). Přitom každý ho může znát z jiného úhlu, z jiných zkušeností a ve výsledku vlastně nemusí být takový, jaký si myslíme, že je.
přidáno 02.03.2017 - 06:29
casa.de.locos: Děkuji za krásný, důkladný a povznášející komentář. Těší mě, že ti mraky evokovaly moment ze Silmarillionu. A tu stejnou otázku (co s ní bude dál) jsem si kladl/a v souvislosti s Dariou. Ale myslím, že pokud to má někdo vypovědět, pak někdo jiný, ale možná to ani nebude podstatné a bude opravdu lepší si to představovat a promítat si do toho vlastní představy. Děkuji.
přidáno 01.03.2017 - 22:52
Myšlenka otisků mi přijde důležitá (profound) a dobrá, a použití mraků ke znázornění nálady také. Trochu mi evokovaly moment ze Silmarillionu, kdy Fingolfin a jeho voj poprvé vstoupí do Středozemě poté, co přešli Helcaraxe a zrovna poprvé svítá, ale v mnohem osobnějším a intimnějším měřítku.
Líbil se mi moment, kdy otisk Kňoura říká, že ve skutečnosti možná není takový blbec. A celkově mi epizoda připadá jako skvělý, dostatečně generický a povznášející závěr, který zároveň zachovává charaktery postav a je takovým hezkým rozloučením s nimi. Zajímalo by mě, co bude s Ester dál, ale možná mě bude více bavit si to představovat.
přidáno 01.03.2017 - 21:15
VKate: Děkuji. Mám radost, že se to skvěle čte. Když jsem začínal/a s psaním scénářů, měl/a jsem právě obavy z toho, že ta forma spoustě lidí nebude vyhovovat, takže mě opravdu těší, že se najdou čtenáři, kterým to takto vyhovuje a dokáží si z toho něco odnést.

A také mě těší, že sis všimla té charakterizace postav. Znám několik lidí, kteří by si jí nejspíš nevšimli.

Mně osobně je myšlenka otisků sympatická už proto, že s otisky druhých se člověk necítí tak sám. Zatímco ve skutečnosti se lidé obvykle na ničem neshodnou, otisky, protože jsou součástmi jediného člověka, mohou takto spolupracovat a přitom si každý zachovat svoji jedinečnost.

K této formě a nepřímo i k té myšlence otisků mě inspirovala 26. epizoda anime Neon Genesis Evangelion, která je také podobně filozoficky hluboká. Myšlenku vyjádřit náladu pomocí mraků mám z Shirobako.
přidáno 01.03.2017 - 20:07
Moc se mi líbí myšlenka otisků. Vlastně ono je to celé hluboké a filozofické a super se to čte. A taky je skvělé, jak každou tu postavu přesně charakterizuje to, co říká (Medvídek Pú, další postavy ze seriálu Ester Krejčí...). Takže fakt palec nahoru. :)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Ester Krejčí S02E10: Reflexe nekonečného příběhu : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Fatalista
Předchozí dílo autora : Středozem není náhražka

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Najlepsie online hry

Najlepsie hry recenzia

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

Patos

Krátké a mnohdy vtipné či šokující vystřihovánky ze života.

© 2007 - 2019 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku