kekebreke: Ne 7 - 5 - 7, ale 5 - 7 - 5. Je to ovšem jen vnější forma stvořená pro japonštinu. Haiku musí být především nesubjektivní poezií, jak to už formuloval Bašó. Mistr Santóka psal i dvouveršová haiku a světově nejznámější japonská haiku soutěž Kusamakura reflektuje všechny možné experimenty při zachování zenového ducha. Ani příroda jako hlavní téma není nutná. Doba pokročila a vývoj haiku s ní. Je třeba to sledovat, jinak se může stát, že veškerým úsilím haikuistů bude snaha vecpat do 5 - 7 - 5 jakýkoliv přírodní blábol.

To se pozná mistr. U mě vede esemeska, dlouhý stůl a kotel.

Ten kontrast u prvního haiku je velmi působivý. Asi si ho je vědom více ten stařec než děti.
Řepka je časové haiku, za pár století bude potřebovat výklad :-)

Pěkná obě. Cestou domů - ten odraz už z dálky je působivý. Nevím, proč na mě působí tak melancholicky. Snad je to v nevyjádřeném očekávání, že se člověk těší, že to okno bude rozsvícené, ale nikdo doma není, jen ten chladný měsíc na skle.

Snídaně je skvělá. I u nás jsou ptáci takhle drzí, když nic nenajdou, nakukují dovnitř, zvláště hrdličky. Postřeh od kolotoče je také pěkný.

Člověče, U Hrocha jsme nocovali, když jsem měl tu přednášku u vás na jabloneckém gymplu :-).

Třetí haiku je skvělé. Ale líbí se mi všechna tři dílka.

To je počin! Přesné obrazy.

Úžasné haiku osvěžení. Špičkové je free form od Johanssona.

Moc pěkné. Ano, je to tak prosté, je třeba dát pozor, abychom to nepřehlédli.

Vida, nevěděl jsem, že Diane di Prima psala haiku. Já ji četl ještě za totality, vzpomínám si na verš: "Sundej si ten prořízlý krk z mého nože!" :-)

Všechna dílka jsou úžasná, o každém z nich by bylo možné si dlouze povídat.

Ha! Největší větev? :-) I tady už třešně odkvétají a včera jsme dost těžce hledali čerstvě rozkvetlý stromek.

Nádhera. Tají se dech nad těmi přesahy. Co k tomu dodávat?

Písmáků je mi líto, kdysi jsme tam začínali s první haiku dílnou (Japhy, Park, Skafararix, Zoee, Jorel, Mr Neutron a další borci)

Pěkná dílka. Také je mi nejbližší druhé haiku. Má přesah v té pouti, v něčem novém. Myslím na dvojí význam poutě jako cesty (hle, činím vše nové) a zároveň jako místa zábavy a atrakcí, stánků, kolotočů, kde se vše zamíchává, člověk tam může zbloudit mezi povrchními vjemy, touhami, láskami.

U prvního haiku mě napadá otázka, zda by šlo nějak osamostatnit ty růže, nějak ve smyslu "padají papírové růže / dívky se dívají." Je to tajemnější, ale kdo si uvědomí, kde se lze setkat s papírovými (krepovými) růžemi, tak mu hned blikne.

Ke třetímu haiku mám dotaz. Skláníš se nad jiný (černý?) květ, který voní a jehož vůně se nějak přemisťuje nad papírovou růži, která nevoní?

Ziny: Ziny, vtipný výklad. Prostě Helena studovala jakýsi notový zápis v rámci přípravy na další hodinu na ZUŠce a nohama si poklepávala rytmus té skladby. Asi se to tak říká, že má někdo hlavu v notách nebo v knize, když je zaujat textem, dějem atd. Ale kdyby si opřela opravdu fyzicky hlavu o noty a v duchu si přehrávala tu skladbu a odklepávala pantofli rytmus, tak by to taky "fungovalo".

snake_01: Díky za ohlas. Ti lidé se v mých haiku objevují více od doby, kdy jsem častěji v Praze :-)

První a třetí je skvělé, snad jen je třeba - jak píše Gora - dávat pozor na dopovězenost. Souhlasím se Zinym, že by se místo ranní vlaky hodil jeden konkrétní ranní vlak, kde zrovna sedíš a vidíš slona. U druhého přemýšlím, jak lze poznat - bez subjektu - že ta šnečí cesta je dálka. Možná to šnek vidí jinak. Ale to není zas tak smrtelně důležité, je vidět, že haiku rozumíš.

Tři skvělá dílka. Nevím, které se mi líbí nejvíc. Snad to třetí.

Gora: Sasanka: Obě dílka se mi líbí, vyprávět si o mlčení, jaký paradox, ale i kontrast. Ale i Sasanka má vtipnou variaci.
Druhé dílko: Gora připomíná historickou událost, bitvu tří císařů a vítězství Napoleona Bonaparte. Do vrabců jako by vstoupil duch toho místa. Nebo do vrabců jako když střelí :-)

Z obou dílek se mi víc líbí to druhé, je hravé, kdo rozumí dětem, ihned pochopí, proč mává plyšový zajíc tlapkou. Ale i první se mi líbí. Doslova se rozplyne v mysli, zůstává obraz, jeho prožitek. Nehledám v tom nic jiného, než vycházející měsíc mezi květy.

kmotrov: Ano, použil. Byl to skvělý návrh. Když někdo u mého haiku najde lepší řešení, uznám to. Vždyť právě haiku by mě mělo zbavovat ega.