7-9

Dobře nakročeno, celkem dobře jsi vystihl zejména atmosféru pouti...

Darmošlap1960: třetí dílko jsem napsal při pohledu na dívku, která se, možná trochu automaticky, sklonila nad papírovou růži. Přišel mi vtipný právě ten moment očekávání vůně květiny, která nevoní.

Pěkná dílka. Také je mi nejbližší druhé haiku. Má přesah v té pouti, v něčem novém. Myslím na dvojí význam poutě jako cesty (hle, činím vše nové) a zároveň jako místa zábavy a atrakcí, stánků, kolotočů, kde se vše zamíchává, člověk tam může zbloudit mezi povrchními vjemy, touhami, láskami.

U prvního haiku mě napadá otázka, zda by šlo nějak osamostatnit ty růže, nějak ve smyslu "padají papírové růže / dívky se dívají." Je to tajemnější, ale kdo si uvědomí, kde se lze setkat s papírovými (krepovými) růžemi, tak mu hned blikne.

Ke třetímu haiku mám dotaz. Skláníš se nad jiný (černý?) květ, který voní a jehož vůně se nějak přemisťuje nad papírovou růži, která nevoní?

Druhá se mi líbí nejvíc.