Do bílého polštáře padají slzy
mého srdce.
Jedovatost dne neopouští.
Svírá jak obejmutí anakondy.
Zvon zvoní umíráček komu ?
Z líp padá suché listí tak,
že zvoní o dláždění.
Vědět víc, zírat dal do mezí prostoru,
času co tam.
Někdo se tam hádá o můj život.
Kdo se nedovím.
Probere ještě něco z letargie.
Kolem čtveřice stínů.
Co dál, lze ještě nahmatat tep.
mého srdce.
Jedovatost dne neopouští.
Svírá jak obejmutí anakondy.
Zvon zvoní umíráček komu ?
Z líp padá suché listí tak,
že zvoní o dláždění.
Vědět víc, zírat dal do mezí prostoru,
času co tam.
Někdo se tam hádá o můj život.
Kdo se nedovím.
Probere ještě něco z letargie.
Kolem čtveřice stínů.
Co dál, lze ještě nahmatat tep.
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.