|
Následující texty jsou překlady haiku slovinské autorky Alenky Zorman. Ve Slovinsku o ní mluví jako o první dámě slovinského haiku. Své texty vydala ve dvojjazyčné podobě (slovinsky a anglicky - anglické texty si píše sama a často k nim přistupuje tvůrčím způsobem, takže se např. skladba motivů ve verších, rozložení slabik atp. mezi slovinštinou a angličtinou liší).
|
všichni odešli –
jediné pavoučí vlákno
ve svitu měsíce
odbíjí klekání –
nebe i moře
ocelově modré
květy pampelišek –
kampak jen asi přistál
žluťásek?
vlahý větřík –
její hedvábná šála se dotkla
kolemjdoucího
mámin poslední dopis –
usušená růže
stále voní
manžel odešel –
naše pantofle rovnám
o něco pečlivěji
jediné pavoučí vlákno
ve svitu měsíce
odbíjí klekání –
nebe i moře
ocelově modré
květy pampelišek –
kampak jen asi přistál
žluťásek?
vlahý větřík –
její hedvábná šála se dotkla
kolemjdoucího
mámin poslední dopis –
usušená růže
stále voní
manžel odešel –
naše pantofle rovnám
o něco pečlivěji
Moc pěkné. Ano, je to tak prosté, je třeba dát pozor, abychom to nepřehlédli.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Překlady haiku od Alenky Zorman (SLO) : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Překlady haiku Richarda Wrighta (komplet)
Předchozí dílo autora : THE UNSWEPT PATH: CONTEMPORARY AMERICAN HAIKU (komplet)
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Diog [6]» řekli o sobě
Martin Patřičný řekl o (ne)známá_firma :Před pár lety literatura přežila i svůj šílený nadbytek, těch, kdo píší, začalo být víc, než těch kdo čtou…ale – došlo k něčemu jinému: Tak dlouho se čekalo, že knihu zlikviduje televize, že knihy a čtení změní čtečky a audioknihy, o internetu nemluvě. Ale njestalo se to. Co se stalo doopravdy? Proměna je v tom, že vyhrály ženy. A vůbec nejde a nešlo o nějaké zápolení či o vítězství. Prostě jen daleko víc žen než mužů kupuje knihy, daleko víc žen čte a dnes myslím že i víc žen píše. Ženy zkrátka převzaly žezlo i otěže literatury a muži se sami odsunuli na vedlejší kolej, mimo mísu. Co všechno se muselo stát a stalo se od těch časů, kdy muži psali skoro všechny knihy a stvořili i všechny ženské postavy, o tom mám pár poznámek pod článkem. Literatura, královna kniha, byla vždycky něčím a nějak „ohrožená“. Teď tedy odkládá brnění a obléká košilku a sukni. Proměna literatury začíná. Co přinese, bůh suď. Nebo spíš bohyně?

