Gora: Babské vlasy, jinak babí léto, pavučinky, které unáší zářijový vítr. Jsou nadýchané, lehoučké v kontrastu k nataženým drátům vysokého napětí. Také u jeřabin jde o kontrast mezi šedou nevýraznou oblohou a rudými fleky na asfaltu. ... Ano, to "vstříc" může se objevit na konci druhého verše.

A můj dech se mezi těmi dechy zpomaluje nejpomaleji... Poznatek toho, kdo už má za sebou jeden infarkt.

V "pět odpoledne" je právě teď. Odpozorováno. Cítím v tom inverzní situaci, kouř, mlha, všechno to leží v údolí a pak to na chvíli stoupne. "Kruh s Micky Mausem" je nafukovací. Je takový i ten koník?

Přesah bych tady neřešil, jde o zachycení děje, který si 99% lidí neuvědomí.

Ziny, na počátku mého haiku putování jsem zaslechl, že dvě stejná slova v haiku jsou únosná jen, když pokaždé znamenají trochu něco jiného. To "jiné" nalézt, odstínit, může být někdy velmi těžké. Tím "skrz stromořadí" je to asi příliš dopovězené, ale jak to napsat jinak, to nevím.

Pěkný obraz. Jak je to s klouzáním nožiček mravence lesního na skle, nechal jsem se poučit.

Líbí se mi to - tiché odemykání :-)

Všechna tři dílka se mi líbí. Nejvíc asi první a třetí, v prvním je pěkně zobrazen čistý pohled dětí, které svojí bezprostředností dokážou člověka probrat z chmur, ve třetím ten kontrast mezi dvojím pohledem, jeden, doktorův, je upřen ven (na zpravodajství), tvůj, v myšlenkách, je obrácen dovnitř. I když hledí do dvora. Tak jsem to alespoň prožil já.

Znám to. Cítím tu báseň pod kůží.

Ziny: Ziny, viděl jsem mladého chlápka, jak hraje "nůžky, papír, kámen" s kýmsi, kdo seděl skrytý za opěradlem, zády ke mně, patrně to bylo nějaké dítě.

Líbí se mi. Nejvíc asi první.