Skvělé. Zvláště celodenní déšť.

Magdon mi na mail poslal zajímavý pohled na první haiku: "K tomu prvnímu bych jen chtěl poznamenat, že nikdy nekoukáš na stejné hvězdy, nikdy nevidíš stejný východ slunce."

Gora:Díky za kritiku. Pokusil jsem se první verš změnit. Slovo "sám" už je možná přijatelnější, než "osamělost", která vyjadřuje subjektivní pocit.

Karpatský: Třetí haiku jsem se pokusil dovysvětlit v poznámce.

Ziny: Ziny je u mně na stanici a hned vznesl námitky, které sem nechtěl psát. Především "slova proměnění". Ziny mi řekl, že mu to zavání metaforou. Tady bude zapotřebí uvést vysvětlivku. Slova proměnění, jinak konsekrační slova pronáší kněz nad hostií a poté nad kalichem během eucharistie. A dále: "ranní osamělost". Je takový zápis subjektivním sdělením? Zajímal by mě názor druhých haikuistů.

Kříž a brána jako symboly vstupu. Švabach a latinka pospolu. Hřbitov jako místo smíření...

Ano, "mezi nimi sedmikrásky" má moc pěknou zvukomalbu. A ještě ten trochejský spád. Ovšem je to osm slabik ;-). Atmosféra Dušiček je přesná. Když jsem se snažil dostat hořící čajovou svíčku, kterou už tak bylo uměním ve větru zapálit, do hluboké lampy, musel jsem se obrnit vskutku listopadovou trpělivostí.

Myslím si, že klasická témata v haiku nejsou vůbec na škodu. Jsou-li povedená, člověk se může nad nimi znovu zasnít. Když můj otčím umíral, v posledních minutách života díval se na všechny věci kolem sebe velmi pozorně, jako by si je opakoval. A přitom trpěl demencí. Ten úžas při pohledu do kapky vody na obrácený obraz v něm je věčný (nebo tentýž pohled na plamen skrze číši plnou rudého vína). Z ostatních haiku krásně vyzařuje podzimní nálada, jablka, starý sad, zaniklá ves, převrácená boží muka...

Můra73: Ne ne, já jsem kýchl, zavadil jsem přitom nosem o stránku s básní, zůstala tam po něm šmouha, protože jsem předtím zatápěl v kamnech a měl jsem nos od mouru :-). No možná bych měl tohle dílko učinit více srozumitelným. Musím nad tím ještě zapřemýšlet.

Všechna čtyři haiku se mi líbí. Vidím je před očima. Opravdu, skvělé.

Gora: Máš pravdu, ano, v souvislosti s tmou je to zdvojení. I když nastavovat ruku dešti bych mohl i za dne. V té tmě jsem ale nevěděl, zda prší. Jen jsem věděl, že má pršet. Tak jsem tu ruku vystrčil z okna. Díky za pozornost.

Karpatský: Díky. Neslyšel jsem ten déšť, protože jsem byl zrovna ve čtvrtém patře v paneláku. A pod oknem nebyly stromy. Možná mi i slábne sluch. :-)

Gora:Díky, Goro, za radu. Ano, stačí sloveso uhýbat.

Můra73: Co je na šišce turisťáku atraktivního? :-)

Zdravím Tě, Pavle, nestačil jsem přečíst komentáře, jen dílka. Asi tu hraje roli barva těch květů. Opletník plotní (Bože, to je zvukomalba!!!) je bílý jako labuť. Ale Ty máš asi na mysli nějaký podnik U Labutě? Zvonek broskvolistý je nádherně modrý, rozchodník bílý je bílý.Stráží hrad jako neúplná trikolora? Promiň, jestli tápu.

Ahoj Goro, první dílko čtu (bez prozkoumání ostatních komentářů) jako zachycení okamžiků, kdy čteš pohádku dítěti, které si hraje s lístky smetenými na hromadu. Tedy podzimní motiv? A lístek po lístku - inu, nějak se přizpůsobilo rytmu Tvé četby, obracení stránek.Jen to "si" tam je na překážku, čteš-li dítěti. ... Ježkové dokážou nadělat rámus, ano, šustit, funět a dupat či co ještě... Třetí haiku je ryze podzimní, studený vítr, pečená jablka. Jen je to tak dokonale podzimní, že se tam ztrácí cosi nevyřčeného, jestli mi rozumíš.

Ziny, souhlasím s Gorou, je-li listí přirovnáváno k červeným bleskům. To je metafora, i když velmi originální. Haiku je nejblíže třetí dílko, které je prosté, netřeba ani ohromujících přesahů. Je to haiku obraz. Druhému dílku také moc nerozumím. Chceš vyjádřit, že co jeřáb, to stání na jedné noze? :-)

borovice: Bylo to rozkošné dívat se na ni, jak se prohlíží, jak si i ručkou pomáhá, aby lépe viděla, a jak své tělo miluje.

Můra73: Ano, souhlasím, kireji v místě zlomu je důležité, vzpomínám si však na jednoho čtenáře haiku, který mi kdysi napsal, že jsou ta haiku tím zlomem stále stejná, monotónně se opakuje forma se zlomem, je to "stále totéž", jak se, myslím, tenkrát vyjádřil. Čímž netvrdím, že zlom není důležitý. U krátkých free form se ale ten zlom občas vytrácí, jde o jakési zášlehy spatřeného v přítomném okamžiku, kdy člověk nehledá nic jiného. Nedávno jsem seděl na terase, kde si pověsila sousedka vyprané šaty, kapalo z nich, vítr jimi otáčel, napadlo mě prosté free form: Z šatů na šňůře kape voda. Je to oznamovací věta, ale je tam také ono zpřítomnění minulého času (Nevysloveno, že šaty byly vyprány), wabi, kterého jsme si tak cenili ve druhé haiku dílně. Samozřejmě lze zlom i wabi pěkně skloubit.

Můra73: Asi ano, je to senrjú, odpozorováno na Kubově Huti, kam jsem vyjel na kole namáhavě z Horní Vltavice. Bufet měl zavřeno, ale číšnice se nade mnou slitovala a natočila mi pivo. Pak seděla a zevrubně si prohlížela dekolt, povytahovala si výstřih zjevně potěšena kvalitou svých vnad.