Je to hodně emotivní a moc hezky napsané. Jak tak těch křivd a mrtvých dětí přibývá, tlumím v sobě tyhle pocity, protože jinak je to na blázinec. Ale nepustit k sobě ani kousek z té bolesti, stal by se člověk cynikem. Děkuji za připomenutí.

Tak jsem nakoukla do tvého světa. Myslím, že naše obliba míst je podobná a příroda nám přináší klid. Zajímavá myšlenka s lidmi na kolech a v přiléhavých dresech, nikdy mě nenapadlo, že se dívám na siluety lidí téměř nahatých :-).
Koza je taky bezva. Zajímalo by mě, jestli ji ti lidé venčí. (Dlouhodobě toužím po tom chovat ovce a kozy, víš.)
No a musím ocenit fotky, neboť to je moje oblíbená věc, zachytávat obrázky, pokusit se tam dostat atmosféru, to správné světlo...
Vždycky se mi líbila tramvajová smyčka ve Stromovce, i pražská trasa tramvaje na Barrandov, kde nejen, že jsou poetické názvy stanic jako je Geodetická, tak je trať zatravněná. Takže obrázek tramvaje v zeleni se mi taky moc líbí.

Moc se mi takovýhle rozbor líbí. Vlastně nevím, jestli s ním úplně souhlasím. Ono přece to jablko v tom zrcadle je skutečné - jen je jiné :-) a závislé na existenci toho hmatatelného.

Zajímavé by bylo, pokud by z úhlu pozorovatele nebylo hmatatelné jablko vidět a viděl by jen jeho odraz v zrcadle. Automaticky by předpokládal, že "skutečné" jablko někde musí být, ale v podstatě by v jeho existenci jen věřil. Čímž by se vše otočilo :-)

Poslední dobou vůbec zjišťuji, že světů je neuvěřitelná spousta. Že pokud si myslím, že žiju ve stejném světě třeba i jako osoba mi nejbližší, tak se pěkně mýlím. Stačí si o nějaké věci společně prožité/zažité povídat a zjistím, že já jsem byla asi někde jinde. Záleží, jak si kdo čeho všímá, co je pro něj důležité, jaký má svůj vnitřní svět. Tudíž mně by se klidně mohlo stát, že bych si jablka na stole vůbec nevšimla, ale zcela by mne zaujal jeho odraz v zrcadle a třeba rám zrcadla... :-D

Moc pěkné. Je ale fajn, když je člověk schopen se učit. Zvláštní je, že někdy to, co vypadá, že nás oddělá, nejvíc ublíží se ukáže být jen pošťouchnutím tím správným směrem.

Škoda, že ten film neznám.
Jinak i bez toho je to taková moc hezky plynoucí věcička.

Ó, jé! Moc povedená.

Chápu moc dobře :-). Je to výstižné a přesně odpovídá sladkobolnému stavu zamilovanosti a vědomí, že se něco kazí, i léčivosti přízně toho druhého...

Ó jé, ta je krásná. Moc dobře vyjadřuješ touhu po splynutí duší i těl :-)

Řecko je moc hezká země. A jak vidno, nabízí mnoho nového :-). Moc hezké :-).

Pamatuju se, jak moje čtyřletá dcera v řecké restauraci, když mi přinesli chobotnici, prohlásila se zhnusením smíseným s lehkou zlomyslností: Mami, obávám se, že ti tam dali to chapadlo."

vanovaso: Zamila: Oběma děkuju. Kéž se světy většiny prolínají a souzní :-) A když by to nešlo, pak aby bylo možno nakukovat a radovat se z těch jiných. A snažit se je chápat :-).

Já volím tu první půlku :-). Moc hezky napsané štěstí :-)

Jistěže má člověk svobodnou vůli / lásku, náklonnost k něčemu/někomu. Tedy může si svobodně volit/milovat. Ale to neznamená, že zvolí-li si něco, tak se to také stane, že si následky neponese sám :-).

Proč dělám rovnítko mezi volit a milovat...
V jazyce starším nežli čeština (tedy určitě zde používají formy slov v tom původnějším pojetí) v srbštině je slovo "volim" tedy s prodlouženým i, volím. Ale znamená to mám rád, miluji. Volím - tedy miluji a mám rád něco/někoho, vůle je láska/náklonnost k něčemu/někomu.

:-D Krásný. Hlavně, když XY nebyl vyklopen na podlahu automobilu :-)

Amelie M.: Děkuju. Jojo, vjemy, to je věc, co mne ovládá :-).

Jojo, je tam nádherně!!! A výborná a krásná a historická kavárna V Kapli tam je. Hnedle pod zámkem. Jé, já jsem ještě plná vjemů a nadšení. I přes to vedro děsivý.

Severak: Děkuju! Je to zvláštní, nakukovat do cizích zahrádek, dvorečků, balkónů, že jo?

Ailin: Děkuju. Mnohem víc mne naplňují drobné okamžiky, náhlé chvilky čistého krásna, než cokoliv jiného. Přicházejí nečekaně a o to víc jsou milé :-)

Amelie M.: Mě hodně přitahují dveře. Copak za nimi jen může být? A jaké by to bylo vstoupit jimi, do těch všemožných neznámých mikrosvětů. A třebas i do jiného času - spousta starých dveří, se zdá, vedou do minulosti :-)
Dík za zastavení!

Amelie M.: Děkuju :-) Jo, jo zima je krásná - pokud je se sněhem a mrazy a ne s deštěm a blátem.

Ach jo, je to smutný. Je je, to k vzteku, právě proto, že je to ze života.
Dobře napsáno. Bez zbytečného mravokárnosti, sentimentu a brečením nad krutým osudem. Přesto z toho krutost života přímo křičí.

Život a události v něm dokáží múzy zahánět i přivolávat. A zdá se někdy, že zmizely, protože nás něco semlelo, nezhojitelně zranilo, obralo o sílu, cit. Ale já tomu nevěřím, věřím, že si v sebe všechno nastřádáme, to zlé i to dobré se časem usadí, promíchá a uzraje a bude čekat na jeden jediný impulz, aby to vyšlo na svět jako nové a zralejší, obohacené. Múzy se vrací. Nečekaně. Ne, když je voláme, ale až přijde ten správný čas.
Přeju ti, ať můžeš zase psát, tak jak bys chtěla!

Romantik = sebetrýznitel :-)

No jo, ono by to ale bez té bolesti nešlo :-) Hlásím se k romantiků.