Některé okamžiky se nezapomenou, zůstávají ne snad v paměti, ale kdesi v člověku, v něm rozprostřené. Krátká vzpomínková věcička.
přidáno 31.05.2015
hodnoceno 6
čteno 364(8)
posláno 0
Včera jsem jela s kolegyní z práce autem. Stavěla se na benzínce a než natankovala a zaplatila, já se bavila pohledem na lidi kolem. Za těch pár minut se toho událo spousta. Taková čerpací stanice je pro lidi jen kraťouliká a nevýznamná zastávka na cestě odněkud někam, přijíždí se sem ve spěchu a ve stejném tempu se i odjíždí. Před očima pozorovatele však probíhají malé útržky životů.
Dva kamarádi, kteří se tu zastavili na kávu, viditelně vyrážející za něčím příjemným, podle toho, jak vesele se tváří, jak hodně mluví a rozkládají rukama. Klučík běžící za svým tátou do obchodu benzínky, asi aby mu připomněl, že chce něco koupit. Po chvíli oba vycházejí se zmrzlinou v ruce. Mladá žena, auto má kdo ví kde, pospíchá koupit cigarety a hned v blízkosti benzínky si zapaluje, ze zákazu kouření si nic nedělá.
Všechno to je pro pozorovatele sedícího v autě němohra, zvláštně oddělená od něj plechem karosérie a skly oken. Trochu tu je a trochu není. Může pozorovat dění, ale nemusí se ho účastnit.

Podobně tomu tak bývá při cestě vlakem, zvlášť, když se hodiny a hodiny projíždí krajinou, pomalým, lenivým tempem, když vlak čas od času zastaví uprostřed malé ospalé vesničky někde v Rumunsku, v horách, kde je vidět jen několik domků, malých zahrádek, prašných uliček, někdy malý kostelík, kamenný a skromný. Nejkrásnější je, je-li okénko v kupé otevřené, dovnitř proniká vůně rozpálené země a koncert cvrčků usazených ve sluncem sežehnuté trávě.
Uličkami se prohánějí kluci na oprýskaných starých kolech, veselí a bezstarostní. Ve stínu domovních zdí spí, stočeni do klubíčka, psíci nejrůznějších podob, směsice všech psích ras, hubení, zanedbávaní.
Důstojní staří muži v černých oblecích, opraných a na loktech i kolenou vytahaných, posedávají před svými domy a v poklidu kouří, povzneseni nad starosti mladého a uspěchaného světa.
Vlak se dá znovu do pohybu, pomalu se pohne, a pak vás rychleji a rychleji odváží pryč z tohoto obrázku, z toho okamžiku, kdy jste se stali němými a nezúčastněnými pozorovateli cizího života. Zatoužíte ještě tam chvilku zůstat, ještě chvilku pronikat do tajemství cizí krajiny, cizí vesnice, cizích lidí. Ale už je vše za vámi a vlak se táhne podél cesty lemující malá políčka položená v pustině, daleko od vesniček a vy přemýšlíte, jak se sem jen dostanou, aby na polích pracovali.
Tu a tam se najde osamělý muž, pomalu prochází po cestě, nikam nepospíchá. Jakoby odnikud nepřicházel a nikam nemířil, jen tak si šel, jen tak si byl.
A znovu přijde touha zastavit, vystoupit, nikam se nehnat. Nechat se hřát zlatavým večerním sluncem, posadit se do trávy, hledět do té jiné a lákavé krajiny, dýchat vzduch plný neznámých vůní. Být tichý a pozorně naslouchat. Vnímat ten klid, ten pozvolna ubíhající čas, vnímat sám sebe v tomhle velikém světě a neporovnávat, nezvažovat, nesoudit, nepochybovat, nemyslet. Také si jen tak být.

přidáno 03.06.2015 - 16:02
Severak: Děkuju! Je to zvláštní, nakukovat do cizích zahrádek, dvorečků, balkónů, že jo?
přidáno 02.06.2015 - 22:46
pěkná, připomíná všechna ta okna, do kterých jde koukat z autobusu/vlaku lidem na talíř
přidáno 31.05.2015 - 21:33
Ailin: Děkuju. Mnohem víc mne naplňují drobné okamžiky, náhlé chvilky čistého krásna, než cokoliv jiného. Přicházejí nečekaně a o to víc jsou milé :-)
přidáno 31.05.2015 - 21:31
Amelie M.: Mě hodně přitahují dveře. Copak za nimi jen může být? A jaké by to bylo vstoupit jimi, do těch všemožných neznámých mikrosvětů. A třebas i do jiného času - spousta starých dveří, se zdá, vedou do minulosti :-)
Dík za zastavení!
přidáno 31.05.2015 - 17:14
Krásné... :) ...taky jsem utkaná z takovýchto okamžiků... :)
přidáno 31.05.2015 - 12:32
mooooc pěkná pocitovka.. :) i já to dělávám, pozoruju a někdy si domýšlím příběhy.. často se dívám třeba na okna domů a říkám si, kdo za nimi asi bydlí.. anebo když kolem mě projíždějí auta, tak zase třeba.. kam jedou, kdo v něm sedí a co ho čeká..

krásně a obrazotvorně jsi to popsala, naprosto jsi mě vtáhla.. :)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Cestou : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Nechci a nemůžu jinak
Předchozí dílo autora : Střípek mého světa

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Najlepsie online hry

Najlepsie hry recenzia

IPad Pro

Na velkém iPadu Pro vám půjde psaní básní pěkně od ruky.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

Patos

Krátké a mnohdy vtipné či šokující vystřihovánky ze života.

© 2007 - 2019 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku