Ó, jé! Moc povedená.

Chápu moc dobře :-). Je to výstižné a přesně odpovídá sladkobolnému stavu zamilovanosti a vědomí, že se něco kazí, i léčivosti přízně toho druhého...

Ó jé, ta je krásná. Moc dobře vyjadřuješ touhu po splynutí duší i těl :-)

Řecko je moc hezká země. A jak vidno, nabízí mnoho nového :-). Moc hezké :-).

Pamatuju se, jak moje čtyřletá dcera v řecké restauraci, když mi přinesli chobotnici, prohlásila se zhnusením smíseným s lehkou zlomyslností: Mami, obávám se, že ti tam dali to chapadlo."

vanovaso: Zamila: Oběma děkuju. Kéž se světy většiny prolínají a souzní :-) A když by to nešlo, pak aby bylo možno nakukovat a radovat se z těch jiných. A snažit se je chápat :-).

Já volím tu první půlku :-). Moc hezky napsané štěstí :-)

Jistěže má člověk svobodnou vůli / lásku, náklonnost k něčemu/někomu. Tedy může si svobodně volit/milovat. Ale to neznamená, že zvolí-li si něco, tak se to také stane, že si následky neponese sám :-).

Proč dělám rovnítko mezi volit a milovat...
V jazyce starším nežli čeština (tedy určitě zde používají formy slov v tom původnějším pojetí) v srbštině je slovo "volim" tedy s prodlouženým i, volím. Ale znamená to mám rád, miluji. Volím - tedy miluji a mám rád něco/někoho, vůle je láska/náklonnost k něčemu/někomu.

:-D Krásný. Hlavně, když XY nebyl vyklopen na podlahu automobilu :-)

Amelie M.: Děkuju. Jojo, vjemy, to je věc, co mne ovládá :-).

Jojo, je tam nádherně!!! A výborná a krásná a historická kavárna V Kapli tam je. Hnedle pod zámkem. Jé, já jsem ještě plná vjemů a nadšení. I přes to vedro děsivý.

Severak: Děkuju! Je to zvláštní, nakukovat do cizích zahrádek, dvorečků, balkónů, že jo?

Ailin: Děkuju. Mnohem víc mne naplňují drobné okamžiky, náhlé chvilky čistého krásna, než cokoliv jiného. Přicházejí nečekaně a o to víc jsou milé :-)

Amelie M.: Mě hodně přitahují dveře. Copak za nimi jen může být? A jaké by to bylo vstoupit jimi, do těch všemožných neznámých mikrosvětů. A třebas i do jiného času - spousta starých dveří, se zdá, vedou do minulosti :-)
Dík za zastavení!

Amelie M.: Děkuju :-) Jo, jo zima je krásná - pokud je se sněhem a mrazy a ne s deštěm a blátem.

Ach jo, je to smutný. Je je, to k vzteku, právě proto, že je to ze života.
Dobře napsáno. Bez zbytečného mravokárnosti, sentimentu a brečením nad krutým osudem. Přesto z toho krutost života přímo křičí.

Život a události v něm dokáží múzy zahánět i přivolávat. A zdá se někdy, že zmizely, protože nás něco semlelo, nezhojitelně zranilo, obralo o sílu, cit. Ale já tomu nevěřím, věřím, že si v sebe všechno nastřádáme, to zlé i to dobré se časem usadí, promíchá a uzraje a bude čekat na jeden jediný impulz, aby to vyšlo na svět jako nové a zralejší, obohacené. Múzy se vrací. Nečekaně. Ne, když je voláme, ale až přijde ten správný čas.
Přeju ti, ať můžeš zase psát, tak jak bys chtěla!

Romantik = sebetrýznitel :-)

No jo, ono by to ale bez té bolesti nešlo :-) Hlásím se k romantiků.

Ailin: Lenča: Amelie M.: Děkuju vám!! Přijďte někdy ke mně na kávu :-) Tam do kamenného domku :-)

ta"jemna": Děkuju:-)

Mám ráda dobré konce, zvlášť je-li to doopravdy :-)
Pamatuju se, jak jsem dostala své první brýle. Najednou mě překvapilo, že tráva není jen to slité zelenošedé, že jsou tam vidět jednotlivá stébla. Do té doby jsem si myslela, že to tak vidí každý.
Moc dobře znám ten pocit, když je dítě "pod kudlou". Jaké je čekání na výsledek, hrozné nervy i u banálního zákroku. Mělo by se o tom psát :-)

Krásně autentickáé. Opravdově a úžasně zaláskovaná básnička. Bez nadsázky a přesto tak plná citu.

Moc se mi líbí.
Zvláštní, je-li půlka srdce i duše (či jiná část) darována a sdílena, člověk si připadá, že jí má víc, že je s tím živější. Ale pak.. pak je jako by o obojí úplně přišel.