Neustále zníš mi v uších,
tvůj stín u mě vidím stát,
při těch válkách žabomyších
srdce zničil atentát.
Jako šrapnel v hloubi duše
bolí tahle samota,
dokud zpátky nenakluše
cit, co všechno zamotá.
Po té krátké chvíli klidu
jako přízrak boříš svět,
v ústrety ti klidně vyjdu,
láskou budu hladovět.
Co bys vlastně ještě chtěla?
Však ti dávám vše, co mám.
Moje touha, moje cela,
chápu to, vždyť zůstávám.
tvůj stín u mě vidím stát,
při těch válkách žabomyších
srdce zničil atentát.
Jako šrapnel v hloubi duše
bolí tahle samota,
dokud zpátky nenakluše
cit, co všechno zamotá.
Po té krátké chvíli klidu
jako přízrak boříš svět,
v ústrety ti klidně vyjdu,
láskou budu hladovět.
Co bys vlastně ještě chtěla?
Však ti dávám vše, co mám.
Moje touha, moje cela,
chápu to, vždyť zůstávám.
01.09.2015 16:55
Zamila: Já to tím zase úplně nechtěl přeplácat. :D Každopádně díky, jsem rád, že se líbila. :-)
01.09.2015 00:14
Zamila
Jéé, to se mi líbí. Ocenila bych klidně i více válečné terminologie v ostatních strofách :-D Hezky mi to zní :-) Ty starý latiníku ;-)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.