Stalo se vám, že jste s někým někde byli a zažili to samé a každý si to pamatoval úplně jinak?
přidáno 07.07.2015
hodnoceno 7
čteno 522(12)
posláno 0


Zvláštní.

Můj svět má křehké rysy, vybledává, vidím-li ho jen já. Proto tak toužím, aby někdo byl vedle mne a díval se se mnou. Proto tak často o něm vyprávím a opakuji staré historky, aby snad docela nezmizel a já nezůstala sama se sebou na bílém plátně. Proto maluju si pomocí optických čoček a digitálních přístrojů obrázky svého světa. Křehkou květinku, oprýskané okno, západ slunce, své lidi. Proto píšu. Ve slovech a větách si zachytávám okamžiky, tak abych se vždy uměla k sobě vrátit, abych ve svém světě už neměla místa, kde „žijí draci“.

Procházela jsem se, je to pár dní, po dně rybníka. Slunce mu vypilo tolik vody, že jeho část byla suchá jako poušť. Bloudila jsem tou velkou pouští, dívala se na hladinu rozzářenou slunečními paprsky. Byl nádherný, v té vyprahlé bídě, v tichu a žhnoucím slunci. Ztratila jsem se na chvíli, jak by všechno zmizelo a byl jen on. A teď je můj, můžu o něm psát, nezmizí jen tak. I slabý pach rybiny už zůstane. I když já už k němu třeba nikdy nepřijdu.

Procházela jsem se po Zelené Hoře a bloudila Santiniho ambitem ve tvaru hvězdy, vyhlížela okny na kostel Sv. Jana Nepomuckého, vždy se mi ukázal v rámu z ladného okna, pokaždé maličko odlišný, pokaždé překrásný. Hrála jsem hru se světlem padajícím okny na podlahu, brodila se v něm. Prsty jsem přejížděla po kameni a omítkách, pod novou malbou tušila to staré a původní. Vzhlížela jsem vzhůru a v duchu mi to pokaždé udělalo mohutné „ááááách“, pro tu čistou linii.
Už je můj. Nezmizí a bude tu. Jen a jen takový, jak ke mně přišel a jak se mi ukázal, ačkoliv jiný by ho v mém popisu třeba nepoznal.

Držím si u sebe to pěkné a milé. Úsměvy a západy slunce, poletující světlušky a smích z radosti. Vzpomínám na vůni mateřídoušky na horké stráňce a ledovou vodu v řece. Povídám o lidské laskavosti a o dobrých skutcích.

Někdy... někdy se ale vyděsím. Světy okolo jsou tak jiné. Bolavé, bez krásy. Co když nic z toho mého není pravda? A tak znovu vyprávím a ptám se, jak to je? Pamatuješ na to slunce a na tu vůni a jak byla ta zem suchá, ale přesto se zdála živoucí, plná energie? A pak tajně pláču, když je pochybností moc, pak se to ošklivé z jiných světů ke mně dere a vnucuje se.
Hledám strážce. Strážce mého světa, který tak jako já, ve špinavé kaluži spatří bílá oblaka a pomyslí si, že je v nebi. Který se dojme rozpraskanou starou zdí, u oprýskaných dveří do neznáma zkusí kliku, jestli snad nevedou do Rajské zahrady.

přidáno 02.09.2015 - 18:03
Moc se mi líbí tvůj přístup k světu. Tématicky mi tento text připomněl moji povídku Zájmy a city o tom, jak Barbora Janů slastně vnímá krásy přírody, ale bolí ji, že její sestra nic z toho nevnímá a nechápe. Nicméně, ty dokážeš ty krásné vjemy mnohem podrobněji a emotivněji vyjádřit. Snad je to tím, že píšeš o sobě a v první osobě.

Líbí se mi, jak dokážeš "ve špinavé kaluži vidět nebe". Někdy mám podobný pocit, i když asi úplně jiný.

Děkuji ti za možnost do tvého světa nahlédnout ("nakouknout"). Je pro mě nádherný a velice příjemný. Kdyby tě někdy zajímalo podobné nahlédnutí do mého "světa", zkus navštívit moji "Krásu obřanskou" ( http://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=26608-krasa-obranska ).
přidáno 09.07.2015 - 10:39
vanovaso: Zamila: Oběma děkuju. Kéž se světy většiny prolínají a souzní :-) A když by to nešlo, pak aby bylo možno nakukovat a radovat se z těch jiných. A snažit se je chápat :-).
přidáno 08.07.2015 - 18:52
Je to tak, každý vnímáme svět jinak, asi je to správné, respektive každý máme jiné vlohy, geny, zkušenosti, znalosti, city,... někdy je škoda, že i s těmi nejbližšími nejsme na stejné vlně... ale jsme individuality... možná nás pohledy druhých ,když se o ně dělíme, naopak posouvají dále... pěkné zamyšlení...
přidáno 08.07.2015 - 18:15
Krásně jsi to napsala, snivě, a přece natolik opravdově ... Znám to moc dobře, ale přece trochu jinak :-) A jak jsem ráda za lidi, kteří si všímají detailů a jejich vůní, kteří si to všechno pamatují a spojují, kéž by jich bylo na světě více ! Nebo jinak - kéž by ti, co tohle nevidí, nevnímají, obdivovali vnitřní postřeh těch, kteří ten dar mají ...

A nejhezčí je to Tvé: "Držím si u sebe to pěkné a milé." jen tak dál. Já taky.
přidáno 07.07.2015 - 16:22
mannaz: těším se o to víc.. díky za tip :-) ono santiniho provází taková zvláštní atmosféra.. mám jeho věci ráda.. jednu památku mám za bukem..
přidáno 07.07.2015 - 16:13
Amelie M.: Děkuju. Jojo, vjemy, to je věc, co mne ovládá :-).

Jojo, je tam nádherně!!! A výborná a krásná a historická kavárna V Kapli tam je. Hnedle pod zámkem. Jé, já jsem ještě plná vjemů a nadšení. I přes to vedro děsivý.
přidáno 07.07.2015 - 16:01
nádherný vjemy.. také se brzy vydám na zelenou horu.. už se těším.. ;)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Nechci a nemůžu jinak : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Dům
Předchozí dílo autora : Cestou

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Najlepsie online hry

Najlepsie hry recenzia

ChciKupon

Slevové kupony do spousty eshopů, vybíráme pro vás ty nejlepší :)

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

Patos

Krátké a mnohdy vtipné či šokující vystřihovánky ze života.

© 2007 - 2019 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku