Yana: jj, je bezva si představit tu opilou holku, jak se kácí k zemi :))

Timothy A. Postovit: dík za zastavení Time.. :)

Orionka: taje, protože mě nic lepšího nenapadlo :D fajn, příště přidám helium :)) dík

estetickalasicka: To jsem rád... Díky za zastavení!

Když jsem si přečetl název díla a podíval se na autorku, tušil jsem, že to bude báseň s těžkým, ne-li kontroverzním tématem. A je to tak. Dalo by se na to dívat z mnoha úhlů pohledu, polemizovat o tom, co je správné a co ne, a nakonec by stejně zůstalo jen to slůvko kdyby. Při přečtení mě ale napadla jedna otázka. Otázka co je horší. Zda to, když se ptají „“Jaké by jsi bylo, kdyby ses přeci jenom narodilo?“ nebo v opačném případě „Kde bychom byly, kdyby ses nenarodilo?“…

Ale k Tvé básni… z komentářů pode mnou jsem pochopil, žes ji upravila a tak nemám možnost srovnat tuto verzi s tou původní ale… líbí se mi, jak jsi to zachytila. Nikdy mě nenapadlo nebo spíš, nikdy jsem o tom takhle nepřemýšlel, že se pouhou láskou dvou lidí dá zabíjet a že to jde vlastně docela snadno. Za to může asi ten snílek ve mně… Nechápu, že s tou svojí naivitou stále přežívá...

Ta o které píšeš je horší a víc rezistentní než kocovina z alkoholu. Tu můžeš zmírnit nebo zaspat, kdežto tato se v krevním oběhu drží dlouho. Někdy až příliš dlouho… Přilákal mě originální název a zklamán jsem nebyl. Pěkné...

Krásná… Nikde nic nechybí, nikde nic nepřebývá. Opravdu skvěle napsaná...

Moc se mi líbí začátek, kde jsi mě skvěle naladil do očekávání, co přijde… Bohužel mě ten konec malinko zklamal. Působí na mě trošku ledabyle, nedodělaně… možná málo poeticky. Omlouvám se za upřímnost, myslím, že bys tu báseň svedl zakončit i líp. Myšlenku má dobrou...

hezké ,líbí se mi to ...

Krásně vyjádřené pocity. Moc hezky napsané. Líbí se mi.

Děkuji. :-) Vznikla z náhlého popudu. To muselo jít hned ven. :-)

No já nad tím pointováním přemýšlel jen tak lehce. Jako autor při tvorbě díla samozřejmě uvažuju, jak moc chci čtenáře vtáhnout do děje. Když si to nejpodstatnější nechávám na konce, musím to vykompenzovat dramatičností začátku a průběhu, jinak tvořím nudnou věc. Když třeba znám už na začátku cíl příběhu, bude mě bavit sledovat cesty, které k němu vedou. Takže buď chci, aby můj čtenář věděl hned od začátku, na čem je a přichystal mu ,,spokojený očekávaný,, závěr - čímž čtenáři i mně je jasné, že ho budu bavit cestou k tomu závěru, nebo ho nechávám hledat význam a nakonec ho praštím pointou. Takže v celku si můžu vybrat spoustu způsobů jak vystavět děj: šok v posledním slově (což mě osobně často spíš naštve, než pobaví), stavět děj jako pyramidu - eskalovat ho, nebo začít šokem a zvolňovat a zvolňovat až do nějaké smrti, která je vyvrcholením nějaké existenciální filozofické myšlenky, která se jakoby vrací k začátku a staví ho do kontrastu... čili, tady ti pointa dojde teprve až v kombinaci se začátkem, takže je sice na konci, ale vrací tě na začátek.

you just won. The poem, the server. You won the freaking internet poetry.

Orionka: Pochopil jsem to tak z toho důvodu, že to byly ruské síly, které vnikly na cizí území - ďábel si rozoral Donbasskou zem. Je pravda, že když se k tomu vracím, tak jednoznačné to není, ale trochu přehnané se mi to stále zdá.
Každý konflikt je zbytečný, každý za čas zmizí z novin, všichni lidé by si měli být bratry a vždy si vybíráme stranu, za kterou budeme bojovat nebo budeme utíkat. Líbí se mi ta rez a uhelný prach, to je určité specifikum této války. Tak bych si to představoval. Ačkoliv nevím, jestli bylo cílem být univerzální, nebo mířit konkrétně do Ukrajiny.
Naprostou pravdou je, že každý takový konflikt je naprosto šílený a zbytečný...ten povzdech nad situací sdílím.

Yana: Díky, pochopila jsi správně, že to není jen o té válce, ale hlavně o nás. Protože na tu válku nezapomněla jen média, ale třeba i sociální sítě, kde se široce rozebírají uprchlíci a problémy v západní Evropě, ale že se mnohem horší věci dlouhodobě odehrávají prakticky stejně daleko východním směrem, neřeší skoro nikdo.

samiVdavu: Díky za příspěvek, i když z něho jsem trochu zmatená. Kde vidíš nějaké hodnocení nebo vyjádření jednoznačného názoru? Říkám jen to, že válka na Ukrajině je hrozná a zapomněli jsme na ni. Nepřikláním se k žádné straně, jen k lidem, kteří tam musí žít. A v čem myslíš, že báseň přehání?

puero: Díky za komentář. Opravím tě, ono to - bohužel - ještě nedopadlo, takže nad koncem vzdychat nemůžu. Zatím je to jen povzdech nad průběhem, tím, jak válka dopadá na lidi, a taky nad tím, jak se o ni nezajímáme. Možná postrádáš nějaký názor, zhodnocení příčin, odhad dalšího vývoje... ale to by asi chtělo jiný rozsah a jinou formu než básničku... a taky jiného autora :).Takže jsou to jen pocity v kategorii básně/smutné, což je vlastně žánr povzdech :).
Ale zaujalo mě, co píšeš o pointě. Jako čtenář totiž mám ráda básně, kde si se mnou autor trochu hraje a teprve na konci zjistím, jak to vlastně je. Pak si to třeba musím přečíst znovu, vidím věci zase z jiného úhlu, najednou to do sebe zapadne a tak, prostě mě pointy baví. A nemyslím, že by se básně s rozuzlením na konci hodily jen k některému žánru, resp. jsem o tom takhle nikdy neuvažovala, ty jo?
No a vodítka tam byla - zapomenutá válka vytlačená z prvních stránek novin, uhelný prach, bratrovražedný boj... Ale uznávám, že poznat z toho Donbas bylo trochu náročnější :).

Asi si příliš nepotrpím na předehry (říkáš tam vlastně to samé jako na závěr, jen trochu hůře), jako celek bych tuhle skluzavku příliš sjíždět nechtěl, ale pokud si budu pamatovat pouze poslední - moc hezky vydařené - čtyřverší, budu odcházet s dobrým pocitem! A hořkost, ta se povedla taky. Bavorákem.

Někdy autor ani nemusí tak čarovat se slovy, aby čtenář odcházel svým způsobem očarován.
Báseň se mi nejvíce líbí uprostřed

kde jsou ty chvíle
vlhký klín
zbylo jen víno
pachuť
blín

paráda.
Sama, sama, sama, sama. Někdy je to až příliš zřejmé, ale umění tvorby pasáží, které dodávají myšlence i vůně, chutě a barvy, jsou tím kořením, kterým lze čtenáře doopravdy upoutat. Uvítal bych ještě trpčí bosorku, ale i tak to byla příjemná zastávka!

A mně se právě ty náznaky líbí, ale pravda je že jsem se do básničky musela vžít a úplně to vidím, slyším a je mi jí moc líto