Je jaká je...Jo, dobrý nápad

Hm, musela jsem si ji přečíst třikrát, aby mi bylo čím dál tím smutněji, no a poslední verš ten to korunuje, jo tohle se mi líbí

Ano jistě je to povzdech, je to také povzdech jak rychle zapomínáme, ještě nedávno tahle válka plnila první stránky novin a popravdě ani já teď už nesleduju co se děje, přehlušili to jiné příběhy a pravda úplně bezprostředně se mě to netýká, myslím že většina lidí je takových jako já, bohužel, ale omlouvá mě že politice nerozumím, ale díky téhle básničce si určitě na internetu najdu co se vlastně teď děje, takže ji hodnotím jako báseň aktuální, báseň o hnusné a pro mě nepochopitelné válce, báseň o nás o lidech a o našem přístupu, o naší senzacechtivosti a také o našem relativním klidu tady ve středu Evropy. Dík za takovou báseň, možná se zamyslím sama nad sebou.

Homér: líbí :-)

super...

Výstižné a stručné vyjádření zásadní myšlenky o svobodě. Líbí se mi, že forma koresponduje s obsahem. Když málo je více!

Hodnotit situaci vzniklou na místě, kde většina z osmi milionů obyvatel jsou národnosti "ďáblovy" takto černobílým způsobem, mi nepřijde vhodné.
Báseň tím, že přehání, působí až komicky. Dala by se, jak již naznačil puero, použít jako válečná šablonka, tudíž by ji mohla použít i "protistrana", zaměnit pár slovíček a mít ji za svou. Líbí se mi zmíněný fakt, že se jedná o válku zapomenutou. Ve víru probíhajících událostí je to pravdivá zmínka, ačkoliv nikterak objevná.
Beru tak tuto báseň spíše jako vyjádření jednoznačného názoru bez hlubšího smyslu.

ta mi dneska sedla....

LadyLoba: Gatě, gatě, párám gatě, párám sám, gatě, bodni snaha

Není to zle napsáno. Je v tom takové odevzdání se tomu jak to všechno dopadlo. Vlastně jsi napsala povzdech, kdyby existoval takový žánr, tohle by to bylo. Ovšem napadlo mě, už když jsem v první sloce nenašel název té války, že spíš než na konci, více by mu slušelo buď ho strčit hned do nadpisu, nebo tím Donbassem aspoň začít. Jako čtenář mám dlouho pocit, že je to básnička obecně na všechny podobné boje, uprostřed jsem si dokonce myslel, že jde o válku jako spíš metaforu manželské roztržky a tohle že je jen povzdech nad dávným rozvodem. Jo, prostě bych to jasně a zřetelně pojmenoval už na začátku, takové věci vypointování nepotřebují. Jsou jen povzdechem, ten se bez pointy obejde.

krásné...

Moooc pěkný! :)

Svatá pravda ...

gate gate paragate parasam gate bodhi swaha

Na voru.cz: :-D No jo. Jenze to uz by zase nebyl ten vtip s pridavnymi jmeny. Diky za navstevu.

Oblečená, šatů prostá :-)

Nikytu: Uf... já a moderní umění, to by bylo opravdu na dlouhou debatu a na to dneska už nemám sílu. Zkus to někdy zas nadhodit ;)

Samotným přečtením mně moc nezaujala. Ale na druhou stranu, myšlenku jsem si v ní našla a ta už mně pobavila. :-)
Představila jsem si to jako krátký tok myšlenkových pochodů pobudy, co se v "lehce" podroušeném stavu potuluje prázdnými ulicemi města uprostřed hluboké noci a když se na okamžik zastaví, aby si škytnul, a náhodou pohlédne na svůj odraz ve výloze, tak toto mu prolétne hlavou. :-)
K umění: Myslím, že každý směr v umění si žádá určitý způsob vnímání. V klasickém umění jsme k určitému prožitku nasměrováni (proto ta díla bývají tak propracovaná) a zase naopak ta moderní bývaji víc "ledabylá" a my tak musíme sami domýšlet myšlenku a nechat zapracovat vlastní fantazii. A buď v tom něco najdeme, nebo nenajdeme. :-) Třeba tady jsem si přišla na své. Ale zda jsem uhodla skutečný záměr, to nevím. A to mně nutí se nad tím zamýšlet. :-))) Takhle to vnímám já. :-)

A42: Děkuji...

Nikytu: Ano… „budou tam včera“ vnímáš správně. Je to minulost co nezmizela, nemůže... Je stále s námi, ovlivnila naše já a stále ovlivňuje, ať už chceme nebo ne. Díky moc za návštěvu!!!