09.01.2016
8
Podej mi dlaň
a nedívej se zpět.

Tam stárnou naše viny
ty city vpité do vteřiny
dávno už pro nás
toužily nedospět.


Budou tam včera
věř
nechané napospas
jak vyrytá přání do listů knih
důvěrné jiskry
snů dětí dospělých
co časem oklamal
pravdou je svět.


Podej mi dlaň, lásko
a už se nedívej

/prosím/

nikdy zpět...


Ze sbírky: Po zádech noci
 12.01.2016 19:54
estetickalasicka: To jsem rád... Díky za zastavení!
 12.01.2016 11:22
ta mi dneska sedla....
 10.01.2016 22:20
A42: Děkuji...
 10.01.2016 22:16
Nikytu: Ano… „budou tam včera“ vnímáš správně. Je to minulost co nezmizela, nemůže... Je stále s námi, ovlivnila naše já a stále ovlivňuje, ať už chceme nebo ne. Díky moc za návštěvu!!!
 10.01.2016 22:13
Amelie M.: Asi chápu, co tím chceš říct… Ta báseň je hodně osobní a rozumím tomu, že pro Tebe může být dost neuchopitelná. Myslím, že nejenom pro Tebe. Děkuji za zastavení a upřímnost…
 10.01.2016 16:40
 A42
Já to vidím jako velmi povedenou báseň vybízející k přemýšlení.
 10.01.2016 16:08
A mně se to naopak líbí. Spíše než formu vnímám obsah. Promlouvá na mně pohled dětských očí na svět, ktetého se všichni musíme časem vzdát.
Spojení "budou tam včera" se mi líbí. Odkaz na to, že minulost nezmizela, protože zůstala v ná,že? :-)
 10.01.2016 15:28
četla jsem už včera a přemýšlím, co k ní říct.. já se do ní nemůžu dost dobře dostat.. první dvě sloky bezva, ta další mi úplně nesedla.. zvlášť obrat "budou tam včera" je sice ojedinělý, ale nějak se s ním nemůžu srovnat.. závěr se mi opět libí, ač není nijak originální.. v celku mi to přijde malinko násilné..

:-)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.