No, to asi byla zajímavá oslava? :-)
Tráva nebo houbičky?

Jo, líbí se mi . Ale opravdu by to chtělo trochu rytmicky učesat. Dostalo by to větší šmrnc.

Smutná pravda. Kdoví jak na tom budeme za ty roky my.

Je to sice napsané tím tvým hospodským jazykem s pubertálním češtinem, ale hodně mě to pobavilo. Už jen ta myšlenka - zasadit tradiční pohádku do současných kulis a dát tomu nádech té byrokratické omáčky, která z toho udělala sociálkový problém, je prostě geniální. Dokonce jsem se tentokrát ani nepohoršoval nad erotickým kontextem té druhé části, protože k tomu docela sedne. Jo, chlope. Tohle je vtipný nápad. Formu raději nekomentuju, stejně se to tentokrát nehodí.

Navíc já osobně mám rád tyhle zbyrokratizované typy úprav známých pohádek.

dobré...:-)

:-)

Ze začátku mi trochu vadily ty rýmy se stejným počtem slabik, ale vlastně to tam sedí. Snad jen „Jsi házící očka“ by se dalo trochu přeformulovat, zní to krkolomně. Jinak moc pěkné. ;-)

Orionka: To jsem tak jen plácl, vůbec jsem o tom nepřemýšlel, jenom jsem chtěl naznačit, že ten rým nic moc a možností je habakuk. :)

Je to hezké zachycení okamžiku, ať už je ten slovesný útvar jakýkoli. Jen bych se přimluvila za Vlastu Redla. Myslím, že bys mu ta velká písmena mohl dopřát. ;-)

taky si nejsem úplně jista tou básní... ale jinak hezky a reálně vystižený okamžik... "škrábu se no řekněme na koleně" hm hm, co mi to jen připomíná. Pohyby nevědomosti a zamyšlení... Ale jo, líbí se mi

casa.de.locos: rytmus

líbí se mi, ale nevím, jestli bych řekla, že je to báseň. stejně dobře by to mohl být úvodní kousek prózy. nebo odpověď na 'jak se máš, co děláš?'
z oné absence formy jsem trochu rozpačitá.

Líbí se mi pečlivost, s jakou vypravěč/ka popisuje detaily, kterých by si běžný chodec asi nevšiml, případně je je zběžně zaregistroval a vypustil ze své senzorické paměti. Určitým způsobem mi připomíná Virgini Woolfovou - ne stylem psaní, ani náhledem na svět, ale možná právě tou pečlivostí. Při popisu vlaku si připadám jako nadbytečný přihlížející, protože nadšení vypravěče/ky nerozumím. Celý útvar na mě působí autenticky, ale nikoli spontánně. Je zajímavý a četl se mi dobře a rozhodně (aspoň mě) vybízí k přemýšlení. (Vypravěč/ka mi svým postojem k neživým věcem taky připomíná Auri.)
Zkoumání lidí mi připadá jako velice povýšený koncept.

Ten důvod je jednoduchý, společnost přímo vyhledává katastrofy, senzaci, vzrušení. Jako při "konci světa" v r. 2012. Co se týče bezpečí - pokud má být vynuceno na úkor svobody a neomezování soukromí, tak chci raději žít jako psanec... :-)

To je solidní sociopatie.. :-) Stejně, být na místě toho "autisty", tu závoru bych podlezl a na nějaký vlak bych se vykašlal. Spíš bych se při procházce díval lidem do očí a zkoumal je. Řeč těla je mocná, protože je to nejpřirozenější projev bytosti. Písemnosti i řeč navíc můžou být (byť většinou nebývají) falešné. :-)

místo jak bych dala jako, protože tam pak nemáš dvě k za sebou. není to špatné, ale umíš i líp.

samiVdavu: Orionka: NoWiš: díky za komentáře :) (chtěla bych si trochu obhájit ty tulipány jakožto odkaz na deliriózní stav, kvůli kterému hodně lidí do amsterdamu jezdí, ale to je asi jedno. frázi jsem si půjčila z jednoho textu od oscara wilda (ea?eho?) o absinthu


'Time to go, Sir' he called out to me. Then he brought in a watering can and began to water the floor.'Time's up Sir. I'm afraid you must go now, Sir.'
'Waiter, are you watering the flowers?' I asked, but he didn't answer.
'What are your favourite flowers, waiter?' I asked again.
'Now sir, I must really ask you to go now, time's up,' he said firmly. 'I'm sure that tulips are your favourite flowers,' I said, and as I got up and passed out into the street I felt - the – heavy – tulip – heads – brushing against my shins." )

Very very good indead.

Psát to ve dvou muselo být zajímavé.

šťastná ve své melancholii, jo to z tý básničky vnímám, pěkné

Nenáročná kvalita. Dobrý cit pro skladbu básně, obrazy docela běžné, Amsterdam a tulipány už moc neoslní, ale je to příjemné čtení.