Stuha

Ve svazku kopretin,

co doslova až burácí, 

stuha červená,

jež ve větru se komíhá 

ze strany na stranu.


Ve svazku kopretin,

svírá ji v kytici,  

stuha jak z červánků

zvláštně se třpytící.


Okvětí bělavé, střed v plné žluti,

zvědavost na vůni přivonět nutí,

smím se pousmát, špička žloutne,

je to roztomilé nikoliv hloupé.


Váza se už vodou plní,

pojednou au, kde vzalo se 

to šípkové trní.

Na špičce prstu kapička krve,

jak ta stuha, co vlála prve.