Sbírka rozkládaná postapoezie. Vznikla při psani fanfikce příběhu Last of Us.
 11.07.2026
6
117 (11)
0
Chtěla bych kouzelnou tužku,
co zachytí tu krásu kolem …
Skály, kapradí, mech, kvítí …
koruny stromů,
když přes ně slunce svítí

Ale mám místo ní tuhle pušku,
co kouzlem škrtne, zkrátí,
cokoliv živé, ve smrt zvrátí
bez krásy, bez linek, bez naděje,
v smrti jsem pro život za zloděje

díry do času živých těl
spouští se spouští zlo všech zel
 12.07.2026 19:14
To je silný námět, jako náboj co z pušky letí ...
 12.07.2026 08:17
yahooo
 12.07.2026 06:50
Strach:
Ten příběh, z kterého vychází, opravdu bolí ...
 12.07.2026 01:09
Au

Pěkné a bolí
 11.07.2026 23:56
človiček:

Cesta ke světlu,
kde tak často se padá,
A chytáš se všeho,
... co se nerozpadá

Až rozpadne se všechno
v pouhý prach
Teprv až tam
zmizí strach
 11.07.2026 23:16
Teprve v čase, který člověk možná nemá
v černotě zjeví se mu krása němá.
Teprve v hodině poslední On ví
co jiní netuší. Pokud pak víru v ten
poklad má, cestu k světlu rozpozná. Ví
že již nemá co zhatit a poznání nelze
již ztratit a kdyby už nedostal se na hladinu
vděčný bude za tuto poslední změnu neboť
vesmírem lásky stává se za odměnu.
Vítám tě Ellie

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.