Věnec

Louka večerem plane
co se má stát
to se stane

Uviju matičce věnce kol
utiším její vnitřní bol
nemá matička má nemá spánku
srdce její touží po beránku

Po beránku malý dobrý brat
co odešel již z našich vrat
nevrátil se nikdy, matičko
nenašli ani jeho tělíčko

Viju, ti tu věnec z kopretiny
řeku, louku již halí stíny
vyju věnec, z větve co pučí
a řeka dole temně zurčí

Viju věnec pro matičku
dá si jej pak na hlavičku
na hlavičku starou, bolavou
a noci stín už plyne travou

Ah bratříčku kde tvůj hlas
kéž bychom jej slyšeli zas
Ah bratříčku kde tvá duše
nocí temný vraník kluše

Ah bratříčku kde jen dlíš
ať jen klidně teď už spíš
Ah bratříčku můj žal můj bolaví
na louku kluše jezdec bez hlavy

dívky tvář stín zakrývá
postava ta strašlivá
žádný hlas, žádné oči
dívce se už hlava točí

stín urostlé postavy
tělo prázdné bez hlavy
zaleskl se v luně meč,
dívka náhle ztratí řeč.

Pokoj Pane, dívence
plave vodou hlava
bez věnce