|
zase jen takový výkřik... snad už jsem si těch smutků konečně užil dost...
|
Někdy tak málo
v sobě nacházíme lásky
a někdy tváříme se
že na ničem nám nezáleží
řekni, kdo zahřeje tě
smutné únorové slunce
večer, když usínáš
v modravém stínu věží?
v sobě nacházíme lásky
a někdy tváříme se
že na ničem nám nezáleží
řekni, kdo zahřeje tě
smutné únorové slunce
večer, když usínáš
v modravém stínu věží?
31.01.2012 13:19
Yasmin
vždycky se nedočkavě těším na každou tvou další báseň..číst je, to je, jak kdyby se mi ta všecka něha a veliká krása usídlila přímo v srdci..děkuju za takový pocit a za tvou poezii..! :o)
31.01.2012 11:42
D_P
Prostě píšeš tak jak lahodí to mému oku aj sluchu - nesnesitelně lehce - :)
31.01.2012 11:41
Já miluju ho číst, po pravdě nedovedu říct proč, je to tak málo slov ale tolik citu, něhy, poezie, romantiky, krásy, lásky, štěstí. Je v těch dílech taková jemnost že je to vždy zásah do mého srdce. Asi tak
31.01.2012 11:37
D_P
Je mi čím dal víc jasné proc tě tak rád čtu :)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.