|
Ze sbírky Rozkládaná postapoezie. Vznikla při psani fanfikce The Last of Us.
|
Ve jmelí,
neví,
když ohnu hlavu nahoru …
Vysoké stromy,
… a zima kolem,
vše teprv čeká …
blízko porodu …
Zima je plná tmy … i světla
abych se v srdci nepopletla
čekám tu s ní, jak bílý sníh
… a srdce letí nahoru
neví,
když ohnu hlavu nahoru …
Vysoké stromy,
… a zima kolem,
vše teprv čeká …
blízko porodu …
Zima je plná tmy … i světla
abych se v srdci nepopletla
čekám tu s ní, jak bílý sníh
… a srdce letí nahoru
12.07.2026 14:27
Není běžné říkat kněžně
že zlatým srpem vládla
když z přírodou mládla
mezi nebem a zemí
kde bydlí jmelí a to
srdci velí přijmout
obřad plodnosti celý
bez zostuzení, však
ona neví jak blízko
je její duše porodu a
tak zatím jen nohama
kluše a srdce letí
nahoru.
že zlatým srpem vládla
když z přírodou mládla
mezi nebem a zemí
kde bydlí jmelí a to
srdci velí přijmout
obřad plodnosti celý
bez zostuzení, však
ona neví jak blízko
je její duše porodu a
tak zatím jen nohama
kluše a srdce letí
nahoru.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.