Máš to hezky napsané,moc se mi to líbí.

Moc pěkné :)

Tak ta nemá chybu! Ta se ti skutečně povedla. :-D Čte se úplně sama.

Jéé. Ta liška tu rustikální selanku velmi pěkně ozvláštnila. Navíc, když někdo jako já, vnímá v textu barvy a živě si představuje, co čte, tvoří oranžová liška v bílém sněhu modelový příklad pohádkových asociací (třeba hon na lišku v Popelce). Samotné ticho je co do barevného ladění jinak docela fádní a statické, pohyb znamená ruch, ty si to v téhle básni zcela jasně uvědomuješ, takže v ní na pohyb takřka nenarazíme, ale když už ano a zjeví se liška - oranžový kontrast statického ticha, nabádáš k zastavení. Takže celá básnička funguje správně a vytváří tu správnou představu navozující dojem ticha v zimní krajině. Ano, ta liška je tam velice důležitá.

Mamka: poll: Amadeo´´: Díky za návštěvu. Moc mě těší, že vás oslovily :-)

Souhlasím s Nikytu. Zajímavá je rozhodně. Byly tam pasáže, u kterých jsem se trochu ztrácela. Ale uznávám, že to je spíš chyba čtenáře. Myslím, že si ji přečtu znova. Ale poslední slovo mě zabolelo do očí. Prosím oprav si to. Pokud tedy jsi na poslední chvíli nepřešel ke Slovenštině :D

Krásná věc Tino. Je z toho patrná ta křehkost míjeného kouzlení. Ta v letu jakby zachycená ledabylost čehosi velikého a silného, co tkví v přitažlivosti dvou lidí, potkaných jakoby náhodou.

Je sympatické, že se pořád držíš svého stylu veršové výstavby včetně všech těch grafických prvků, co už jsou pro tvoji tvorbu typické. Třeba ten řádek velkými písmeny, co je prostě zásadní výkřik z hlubiny té básně. Nebo to, že začínáš básně iniciálou. Zkus to první písmeno dát největší velikostí, tím to nabyde takřka středověké kronikářské delikátnosti. V téhle básni a to především hned v první sloce se přibližuješ svému lyrickému mistrovství. Jen ten název je strašně komerční.

A42: Chtělo by to přijít na tu správnou detoxikaci. ;-))) I když, část mého já ji nechce. Záludný je tento jed... :-)

Výstižné. Taky mi to připomnělo typ pocitů vůči jisté osobě...

Nikytu: Snad i drží. Kamarád mi totiž onehdy připomněl, že tam nemám maltu mezi ty cihly. :-)))
Díky za návštevy.

smutně aktuální

Nikytu: Děkuji, možná měla býti kratší, inu, co jest dokonalé?

Nikytu: Nezajímavé nikoho neosloví :o)

Nikytu: Děkuji, těší mne tvé zalíbení.

Mamka: právě že proud obtéká :-)) - to patří k sobě, víš

I have to disagree with Zam here, as I did actually read this, even though I certainly did not study English for decades. But she is right about the lenght - it's unnecessary. Merely talking about unrequited love for over 10 stanzas is quite boring. Besides, I can't really see the poetry in this - some of the phrases are really clumsy, there are typos, apostrophes missing and the vocabulary is dreadfuly ordinary. Don't write in English because you feel the need to be fancy or because love sounds better to you than láska, especially if you do not have a very sure grasp of the language. It is impossible to express oneself through means one does not fully control (which is why I never write haikus in Japanese - they'd be clumsy and embarassing). By all means, write, refine your poetry - but refine also your English skills before you attempt to bring the language into your poetry.

tvojí poezii většinou nerozumím a musím ji dešifrovat, ale tahle se mi líbí. mráz na sibiři a nepodstatno. jo.

hezké :-)

všechny jsou krásné :-)

Zajmavé :-) já bych se na místě stratila