Zimní

Zavátí vločkami
a ukrytí ve větvích
ve svitu měsíce
tkaní tou rychlostí,
jakou letí čas
se pomalu vyvíjíme
a dostáváme tvar,
teskníme po domově
po krystalcích ledu.

Jsme tma,
co prchá před světlem,
zima, co hledá světlo,
jsme ukrytí v závějích
zapomenutého času
a čekáme na měsíc,
ať z jeho světla
utkáme si svět,
do kterého patříme
a kde je ti dobře.

Jsi jedním z vloček,
co dopadají na mé dlaně
a já vím, že ty jsi ten,
u kterého nesmím dopustit,
aby ses mi rozpustil,
protože ty náležíš zimě,
tak jako já náležím tobě.

Jsi má tma, zima i rychlost,
kterou se každý den ubírám
tou cestou závějí
do tvého chladného náručí
a vím,
že jsi jedním z vloček,
který nepatří k ostatním
a kterého nesmím nechat roztát.