https://www.youtube.com/watch?v=zPonioDYnoY
 18.01.2016
4
1084 (9)
0
Mrzne
a hvězdy jsou děsně daleko
přesto je vidím
jak vyšité zlatou nití
na temně modrém brokátu

křehnou mi prsty
a nohy už necítím
mráz oblékl mne
do šatů.

V mlze duní vlak
na kolejích
a lednový sníh
křupe v rychlé chůzi

nejsem jak ti druzí
se světlem Měsíce
věčnost mne obtéká
jak tekutý proud
v srdci mám lásku
a vzpomínek tisíce

jsem sopka co neumí
vyhasnout.

galerie
 21.02.2021 11:25
Žár na jinovatku s obdivem hledí
o dosažení krystalků on nic neví
naději hledá v zamrazení.
Jinovatka obětí tou poctěna
však pro úsvit jen zrozena hyne
hned po té bez políbení.
 21.01.2016 21:49
Mamka: právě že proud obtéká :-)) - to patří k sobě, víš
 21.01.2016 14:33
Pěkná. Jen ten tekutý proud mi moc nesedí. V řádku nad ním už máš obtéká, tak by to chtělo možná něco výstižnějšího - říční? lenivý? divoký?žhavé lávy?... ale to je můj subjektivní pocit
 18.01.2016 23:21
Moc se mi líbí ta druhá sloka. "Mráz oblékl mne do šatů" - líbí se mi. :-)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.