|
Napsala jsem tuto báseň jako reakci na knihu BYT. Snažím se v ní zachytit myšlenku, že každý žije svůj svět paralelně vedle druhých. V naší moci je nahlédnout do světa druhých a zkoušet v něm číst. Možná nám i pán toho světa bude dělat průvodce. Přesto však nikdy nepochopíme základ tohoto světa. Ráda poukazuji na ty detaily v metafoře. Neuslyšíme řeky a nepochopíme proč se tak kroutí a proč voda v nich je prutká. Nepoznáme její koloběh. Taky nepoznáme lesy, louky a neokusíme ostrost skal.
|
Stojím na hraně tvého světa,
kde se dotýkáme i míjíme.
Ukázala jsi mi řeku, která tě budí.
Poslouchala jsem, jak šumí,
ale nerozuměla její řeči.
V tvém lese jsem se ztratila.
Neznala jsem stromy co se nakláněly,
jako by si šeptaly tajemství.
Zavedla jsi mě výš na svah,
kde se z mlhy vynořovaly vrcholy,
každý jinak strmý, jinak vzdálený.
Za nimi tuším další krajinu,
možná moře, možná poušť,
možná jen ticho, které patří jen tobě.
Stojím na hraně tvého světa,
a přemýšlím o paralelních světech,
které se míjí a přece dotýkají.
kde se dotýkáme i míjíme.
Ukázala jsi mi řeku, která tě budí.
Poslouchala jsem, jak šumí,
ale nerozuměla její řeči.
V tvém lese jsem se ztratila.
Neznala jsem stromy co se nakláněly,
jako by si šeptaly tajemství.
Zavedla jsi mě výš na svah,
kde se z mlhy vynořovaly vrcholy,
každý jinak strmý, jinak vzdálený.
Za nimi tuším další krajinu,
možná moře, možná poušť,
možná jen ticho, které patří jen tobě.
Stojím na hraně tvého světa,
a přemýšlím o paralelních světech,
které se míjí a přece dotýkají.
12.10.2025 10:32
Občas nechápeme ani vlastní světy, natož světy těch druhých. Je to krásné dílko a je i k zamyšlení
07.10.2025 21:00
Interakce s druhými to je vše co Nás zajímá, co je tvořivé a destruktivní zároveň.
06.10.2025 13:56
Díky za inspiraci. Snad to nebudeš vnímat jako krádež. Měj krásný den. Miras.
06.10.2025 10:27
Řekou v nás je lidská mysl, věčně toulavá
a vodou krev, která lásku do srdce nese
My sami duše stromů, někdy bezhlavá, nakonec vítr ledový, lásku do hor odnese
A přece vždy se tomu stavíme navzdory,
když mezi horami se lesknou nové obzory
Měj krásný den. Miras
a vodou krev, která lásku do srdce nese
My sami duše stromů, někdy bezhlavá, nakonec vítr ledový, lásku do hor odnese
A přece vždy se tomu stavíme navzdory,
když mezi horami se lesknou nové obzory
Měj krásný den. Miras
06.10.2025 10:26
A tak to je, každý dokáže plně vidět jen svůj svět a pro svět toho druhého si z útržků kreslí mapu a snaží se nezabloudit.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.