Eleanthir: Děkuji za všechny Tvé komentáře :))

Ta tečka v názvu se mi líbí. Nedávno mi asi tři čtenáři vytkli nekonzistentní používání teček a jsem ráda, že v tom nejsem sama.
K básni - O 'zatímco se' jsem zakopla a doufám, že oku/dotyku se nemělo rýmovat, ale jsou tam dobré momenty, jako třeba prkenné červenání, cizí vůně po ránu a závěr a jako celek to působí docela dobře, ale myslím, že máš na víc a mohla bys to dotáhnout k dokonalosti. Jsem zvědavá na další dílo.

Je krásná a rozumím jí - mnohé tady už zaznělo, tak se nebudu opakovat -díky za odkaz :-)

princeznacarodejkaZ: Děkuji, vážím si toho, že zaujala.

kmotrov: Děkuji :-) moc si vážím přečtení a pozitivního komentáře - a navíc věcného komentáře - líbí se mi zkrácená verze, jak píšeš. Emoci jsem do ní vložila a jsem ráda, že udělala radost :-)

Působí to na mě jako prosté uvědomění si sebe sama a své vlastní hodnoty bez ohledu na to, jak mě vidí a soudí ostatní... Možná je myšlenka opět zcela jiná, ale prostě jsem si tam tohle našla.

Co na to muž?
http://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=18433-tve-slzy

Docela se mi stýská.

Nechci tady migranty, přesto jsem asi sluníčkář, protože nejsem zmrd a nechci zasranou totalitu a oplocenou zemi plnou retardů, v tomto plně souhlasím s Tomem Cortésem. Vysrat se na ostatní evropany a ještě si libovat, jak je nám tu v bílé zemi u pivka dobře? Pokud máme touhu postavit se "Sobotkovi a Merkelové", holt se musíme sebrat a ten plot postavit u bratrů v Makedonii, jinak řečeno řešit situaci tak, aby pomohla všem! Srát na náckovství, raději oplotit Evropu!
A doufám, že se za tohle ocitnu na seznamu vašich kámošů.. http://www.white-media.info/amk_watch_xenofilove.html

Já bych nechal jenom podstatu, některé části rozmělňují pozornost a popravdě řečeno nejsou ani příliš nápadité. Takhle to má pro mne daleko větší tah:

Když poprvé viděl jsi
smutek v mé duši

řekl jsi

Už nikdy má lásko
nechci tě bolet
nikdy, věř mi

věř

a pak ...

bolel jsi tisíckrát

Ale je to tvá báseň i v tvé verzi pro mne tady nadprůměrná a udělala mi radost, prostě v ní je emoce, ta slovy těžko vyjádřitelná esence poezie.

Milé, jako vždy. Tohle mi připomnělo - "polámal se mraveneček, ví to celá obora..." Nevzpomenu si ale, kdo to napsal.

Eleanthir: Tak to ani já ne. :-) Naštěstí, tenhle příběh je zcela fiktivní a nezrcadlí život nikoho z mých blízkých. :-) Jen jsem se tak zkoušela zamyslet nad tím, jaké to je, žít takhle a mít k věcem a životu jen takovýhle přístup. A musím říct, že já bych tohle nevydržela. :-D
Jo a s polejváním, u nás se to nechytlo. Ale zase na druhou stranu, když návštěva odcházela, nebyl nikdo proti, když se pomlácené hostitelky a malé pomocnice připojily k průvodu. Takže jsme pak vesele chodili všichni, u dalších na návštěvě si vesele připili, pojedli a zazpívali všechny ty krásné (a dvojsmyslné) velikonoční písničky. :-D Velikonoce na chalupě, ty vždycky stály za to, když se sešla celá dobrá parta. :-)

Dobré přirovnání. :-)

Pajalord: mám pro tebe důrazné doporučení: pokud chceš diskutovat, jdi do úvah nebo do prózy. Poezie je jako prostředek k vyjadřování myšlenek dost nevhodná.

pokemon: Zato ty to vytrhneš a zachráníš, sluníčkáři

Pěkná variace na mravenečka, líbí se mi, milá :-)

Asi bych nechtěl být v kůži ani té matky ani toho otce. Oba mají příliš přízemní život. :D Ta baba by si měla umět víc zařvat a ten týpek řešit lepší věci než chlast a fotbal (třeba trávu a hudbu) :D
PS: Jalovce by držet měli, Šmigrust, jak říkáme na Valašsku je fajný zvyk.. :-) A v některých vesnicích chodí od dvanácti holky a polévají kýblama.. :D

Nikytu: Děkuji :-) tato básnička vznikla jako přání pro konkrétní osobu - dokonce předané na papíře - vím, že se i líbilo :-) a mě se neskromně líbí pořád :-o

Eleanthir: Děj není nijak převratný, to uznávám. Spíše jsem se vypisovala ze svých pocitů. Smutek, ten ve mně tenkrát doopravdy byl... Jinak, tahle povídka vznikla nedlouho poté, co mi umřel dědeček. Takže se to promítlo i do mého psaní. Zde jsem přemítala jsem o tom, jaké to je, ztratit někoho, pro koho jsi žil a on zase pro tebe... Nakonec ale stejně je třeba jít zase dál...
Píseň mi v té době hodně řekla, proto jsem ji přidala jako doprovodnou zvukovou kulisu. Jinak se jedná o jednu z mých nejoblíbenějších kapel. :-)

Ten příběh je docela klišoidní a vadí mi, že je smutný (i když zcela respektuju fakt, že život není vždycky ráj a odráží nejspíš Tvé tehdejší rozpoložení. Rozchod? :-( ) Líbí se mi to zpracování, adaptace na písničku.. ;-)