|
Země už dávno není tím bezpečným místem, jakým bývala. Za zdmi Bubliny čeká na nepřipravené jen smrt, a dar, který lidstvo postihl, komlikuje životy mnohých. Především těch, kteří jsou svým Společenstvím a jeho systémem založeným na dostatečnosti, vnímáni jako nedostateční. Možná dokonce Vadní.
V systému, v němž žijí Hibernanti, poslední přeživší, je jednoduché podlehnout lidskosti a stát se tak chybou, kterou lze buď napravit, nebo označit. Označení však pro nezařazené jedince představuje smrtelné nebezpečí. Poslední přeživší lidstva totiž s chybami nakládají po svém - předstírají, že nikdy neexistovaly.
|
Část první - Společenství
Úvod
Členové Společenství jsou svým životem zavázáni k dodržování pravidel stanovených Původními. Svou dostatečností vytvářejí bezpečné prostředí nejen pro sebe a ostatní, ale i budoucí generace Hibernantů.
V případě projevů nedostatečnosti bude jejich vhodnost pro dobro nás všech přezkoumána a přehodnocena. Nejvyšším trestem za vadné chování je označení a smrt.
Stejná pravidla platí pro všechny řádné členy Společenství, nehledě na jejich zařazení. Jedinou výjimkou zůstávají nezařazení zrozenci, jež chrání protokol o nedotknutelnosti. Neznamená to však, že systém rané projevy jejich nedostatečnosti nevnímá, či promíjí.
- z protokolu o zemském životě, slova Svatých, kniha 1., strana 232
Prolog
Heslo „Společenství před jedincem.“ se stalo prvním a hlavním přikázáním Hibernantů. Jako společnost jsme rychle pochopili, že pokud nejsme Společenstvím, nejsme nic. Že na nás, jako jednotlivcích nezáleží.
A byla to právě tato tři slova, která nás opravdu přiměla věřit, že obětování života i jen jediného člověka, je odpovědí na chvilkové kolísání funkčnosti systému. Že smrt Vadného může vyvážit jeho prohřešky spáchané proti zásadám Hibernantů a obnovit poklidný život na lodi.
Nebylo mi ani dvanáct, když jsem pochopila, že jsme k lidským životům lhostejní vlastně úplně všichni.
Hádám, že když je člověku dopřáno dostatek času, nakonec si dokáže zvyknout na všechno. Zkrátka ztratí pojem o tom, co je akceptovatelné a co už nikoliv.
Úvod
Členové Společenství jsou svým životem zavázáni k dodržování pravidel stanovených Původními. Svou dostatečností vytvářejí bezpečné prostředí nejen pro sebe a ostatní, ale i budoucí generace Hibernantů.
V případě projevů nedostatečnosti bude jejich vhodnost pro dobro nás všech přezkoumána a přehodnocena. Nejvyšším trestem za vadné chování je označení a smrt.
Stejná pravidla platí pro všechny řádné členy Společenství, nehledě na jejich zařazení. Jedinou výjimkou zůstávají nezařazení zrozenci, jež chrání protokol o nedotknutelnosti. Neznamená to však, že systém rané projevy jejich nedostatečnosti nevnímá, či promíjí.
- z protokolu o zemském životě, slova Svatých, kniha 1., strana 232
Prolog
Heslo „Společenství před jedincem.“ se stalo prvním a hlavním přikázáním Hibernantů. Jako společnost jsme rychle pochopili, že pokud nejsme Společenstvím, nejsme nic. Že na nás, jako jednotlivcích nezáleží.
A byla to právě tato tři slova, která nás opravdu přiměla věřit, že obětování života i jen jediného člověka, je odpovědí na chvilkové kolísání funkčnosti systému. Že smrt Vadného může vyvážit jeho prohřešky spáchané proti zásadám Hibernantů a obnovit poklidný život na lodi.
Nebylo mi ani dvanáct, když jsem pochopila, že jsme k lidským životům lhostejní vlastně úplně všichni.
Hádám, že když je člověku dopřáno dostatek času, nakonec si dokáže zvyknout na všechno. Zkrátka ztratí pojem o tom, co je akceptovatelné a co už nikoliv.
12.06.2026 18:00
Homér: Návrh, který dáváš pro ně není to pravé. Nikdy nebyl. Já jsem tragéd. Chci vidět jak se lidé potýkají s umírajícím světem, s mizející lidskostí... jak přežívají své vlastní chyby.
12.06.2026 17:37
Kašli na scifi, napiš něco ze svýho života. Hunger Games, Solaris, Star Wars ani Červený trpaslík z toho stejnak nebudou. Napiš něco o tom, jak tě balí chlapi a ty je kopeš do koulí.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.