10.01.2020
10
1513 (29)
0
Každý den
nový pocit
na stejném pozadí

vysoko nad rovníkem
už ani neslyším šumění oceánu

šššššššššš

to už si zase
prstem ukazují

lítost
pohrdání a
zapomínají

že moje (ne)štěstí je jen moje

čekáme tě

a zatímco občas vysílením zakolísá
láska v mém srdci

ta pod ním
sílí a roste
 14.12.2022 08:42
Sasanka: Jeee, děkuju, to mě těší:-)
 13.12.2022 18:57
Píšeš bezva, přidám si tě do své psanecké knihovny.
 15.10.2021 13:49
Pocitů mnoho vstávaji i ulehaji.
Pozadí jen zlehka měni svou tvár.
Pisek času tomu dává tvář.
Oceán může jen mlčet.
Nebo i řvát.
Kolébat mysl.
 26.02.2020 17:35
človiček: Díky, človíčku...
 14.01.2020 17:03
Krásný bytosti se mají množit, Myslím tím duševní krásu.Kdyby láska měla jen pravidla.Dávno by jsme vymřeli.Hodně štěstí.
 12.01.2020 01:38
Homér: ;-) ;-) ;-)
 11.01.2020 16:27
Dyť jsem to říkal. Tak ať je to zdravý!!!
 11.01.2020 15:43
Jiří Stratil: holka.přes.ulici: Děkuji...
 10.01.2020 10:42
Vlastně si nejsem jistá, jestli jsem tak úplně pochopila, o čem je, ale to mi vůbec nevadí. Já si tam svůj pocit našla :-) Díky!
 10.01.2020 10:34
 Jiří Stratil
Osud, avšak i naděje...

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.