|
Hrál jsem si a najednou hudba
 27.02.2018 13 1797(22) 0 |
|
|
I wanna remember you as you sit there in the thin blanket, hair glued to your face with guilty smile.
I wanna remember how it felt
When our clothes landed on one pile
And we walked down the isle
Of morally confusing choices
I wanna remember the quiet of the voices
In my head
Chci vzpomínky na vibrující svět
Mezi tvými navlhlými rty
Chci v hlavě znovu vidět
Plnost tvojí nahoty
I want you to leave me with a smile on your face and no expectations from tommorrow
`Cause the lack of love should not be fucking sorrow
I wanna remember how it felt
When our clothes landed on one pile
And we walked down the isle
Of morally confusing choices
I wanna remember the quiet of the voices
In my head
Chci vzpomínky na vibrující svět
Mezi tvými navlhlými rty
Chci v hlavě znovu vidět
Plnost tvojí nahoty
I want you to leave me with a smile on your face and no expectations from tommorrow
`Cause the lack of love should not be fucking sorrow
10.02.2026 - 11:28dvakredencedekadence: Já ti mám takový pocit že to v průběhu času v té mlze jen získává pevnější a pevnější obrysy a dochází mi, že ty náznaky monster, kterých jsem se bál, jsou jen lodě v přístavu. Jako bych byl stále ten stejný člověk a ta mlha byla stále stejná a jediné co se mění, jsou oči, kterýma se do ní dívám. A jsem šťastnej. Být šťastnej v té době bylo strašně složitý. Jsi šťastná?
28.01.2026 - 20:41NoWiš: a co tobě - zůstalo ti něco z té mlhy nebo už jsi úplně nová osoba?
28.01.2026 - 20:37NoWiš: 2026, dospělost už mi jde. relikty minulosti ve mně mnohdy vyvolávají úzkosti. tenhle ne! spíš takové lehce neklidné moře někde ve spodní části hrudního koše. a oceňuji to halucinogenní oslovení.
29.08.2025 - 09:26dvakredencedekadence: 2025 a najednou je to strašně v mlze. Jak ti jde dospělost lophophoro? Jak jde láska, jak jde stesk?
17.08.2023 - 16:54dvakredencedekadence: myslím, že přišel čas na naši cyklickou nepravidelnou reminiscenci, drahá. Úplně mě z toho zas pálí oči. A cítím jak mě bolí záda věkem :D
22.04.2022 - 00:12poslouchala jsem ji po těch letech zase asi před týdnem. ani nevím přesně proč. neskutečný, jak se z ní stala esence toho všeho. jakoby mě vevnitř hrozně pálilo, že už se takhle nebudu nikdy cítit. ta dospělost mi nejde.:)
19.04.2022 - 22:34dvakredencedekadence: dneska už fakt hraju úplně jinak. Když tak vzpomínám, tyhle inspirace naplnily celou páteř mrazem. Kdybych tak věděl, jak to bude všechno bolet, až člověk vyroste. Chybím si. Chybíš mi. Celé mi to nějak chybí.
14.01.2020 - 14:04NoWiš: taky si teď připadám stará. a strašně dojatá. bylo to krásný
08.01.2020 - 23:35dvakredencedekadence: hej hou. Nějak se se zimou taky vracím. Mám tady úplně jiný hlas. Už jsem asi dlouho nebyl takhle madý. Je toho zas třeba.
01.05.2018 - 15:34dvakredencedekadence: to je tím měsícem. Rozespale se otevírá jak oko co všechno vidí a nedá se mu lhát
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
NeRozumná : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Na Jehlách
Předchozí dílo autora : Buď!
