Parádní

Pěkná drbnost.

Ulovme větry naše
vybředneme ven
z té kaše soběstačností.
Emisní známky však
nutností.

Hle i voják Švejk se dočkal své reinkarnace. Tož na Budějice panáčku??

První co se vynořilo v mých představách je zpovědnice v kostele. Tohle je zpověď vytržená z břicha a sdílena v křečích agonie. Je upřímná do naha až na dřeň. Jde o výkřik bez úpravy. Rozhřešení???? Jsi rozpadlé klenutí a tvá žena to drží pohromadě coby obvodová zeď. Klenba se opravuje zatížením--nalož si na svůj hřbet co uneseš, Pomáhej svojí ženě a získáš zpět svou sebedůvěru a sebeúctu. A pak se sobě omluv a ženě poděkuj. Hodně zdaru.

Taková smuténka.

Celkem vydařená.

Povedená.

Bezva.

Gora: Díky moc.

Kolo osudu.

Na smrt jen jeden je lék, život, a skutečně to zabírá. Jen dech Nás dělí na živé a nefyzické. To není tak velký rozdíl jak sama tvrdíte. Vždy se jich ptám, co po jejich odchodu dělat mám. Odpověď je vždy stejná!!!

Nine: Vskutku v rukách máme ledacos.

Líbí se mi.

Na malém prostoru moc novotvarů přispívá k menší srozumitelnosti básně...

V předposledním řádku bych odstranila čárku, aby se verš lépe propojil... jinak působivé.

Starý dobrý Oldřich Nový má stále své kouzlo... hezké to máš i ty.

Ty jsi prostě dobrý.

Můra73: Moc děkuji za komentář.

To jsme na tom stejně. Mě taky tělo stárne a duše mládne. Není potřeba pochopit. Mysl je tady od toho, aby nám v tom dělala bordel. Lepší je zastavit se u studánky a naslouchat své duši a bytostem, které za námi příjdou. A pak si nabrat vodu ze studánky a nepít tu kohoutkovou, která tělu neprospívá, jak nám našeptává naše duše. Jsem naladěna na podobnou notu.