|
přísahám, že jsem chtěl napsat něco hezkého
|
Na stěnách zdí jádra
ruměnkovová modř padla
v tichém nebezpečí
číhá na duši klečí
nenápadně štěstí kradla
Za zdmi duše bílými
neměná mezi stíny
dřepí neslyšně divý šum
drtí zvolna mlčky rozum
zuby uzpůsobilými
Při popravčí pavéze
krčí ta co štěstí nesnese
klíně hrobu tančí
úzkosti dovnitř tlačí
pod plachetku deprese
ruměnkovová modř padla
v tichém nebezpečí
číhá na duši klečí
nenápadně štěstí kradla
Za zdmi duše bílými
neměná mezi stíny
dřepí neslyšně divý šum
drtí zvolna mlčky rozum
zuby uzpůsobilými
Při popravčí pavéze
krčí ta co štěstí nesnese
klíně hrobu tančí
úzkosti dovnitř tlačí
pod plachetku deprese
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.