Roztřesen hledím teď Tvým krokům v ústrety,
když včerejškem v pomalých botách kráčím.
Až z ramen si posbírám třpytivé konfety
a soumrak mě zamrazí hluboko do týla,
dušičku křehkou jak křidélko motýla
si dalším dnem za sebou smutně povláčím.
Je to ono?
když včerejškem v pomalých botách kráčím.
Až z ramen si posbírám třpytivé konfety
a soumrak mě zamrazí hluboko do týla,
dušičku křehkou jak křidélko motýla
si dalším dnem za sebou smutně povláčím.
Je to ono?
Tak tohle je bozi :-D snad to alespon par lidi odradi psat tyhle patologicky se opakujici patosy
Odpadky se mi libi nejvic. Dala jsi tomu realitu a ubrala plytkost. Super ;-)
Povedené dílo, proto budu psát o nepříjemnostech, které nás čekají.

