přidáno 15.06.2026
hodnoceno 3
čteno 86(11)
posláno 0
Voda

Ležím si tu na zemi,
prší.
Mraky plují po nebi,
mlčí.
Voda stéká po tváři,
do nedaleké kaluže,
povídá si s hlemýždi,
o muži co mi pomůže.
Bych se v louži netopila
a své srdce neztratila.
Jen v jeho očích tonu,
protože prostě mohu!
Mají barvu řeky ledové
a celého oceánu,
Kde plují mořští tvorové,
klidně i bez plánu.
Voda zurčí jako smích,
mění se i v něžný sníh.
Zpívá, žije, božská je,
i v neštěstí se raduje.
Proto vodu miluju
je živá jako on.
Proto vodu miluju,
stejně jako on.
přidáno 16.06.2026 - 13:31
Voda si zaslouží nejednu báseň.
přidáno 16.06.2026 - 12:33
Voda dává i bere.
Zurčí v melandrech špluchá,jeji hladina je jak zrcadlo světa.
Pěkné je to vyznání.
přidáno 16.06.2026 - 09:18
To zamilování jsi popsala pěkně.
Taky mám rád vodu.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2026 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming