Voda

Voda

Ležím si tu na zemi,
prší.
Mraky plují po nebi,
mlčí.
Voda stéká po tváři,
do nedaleké kaluže,
povídá si s hlemýždi,
o muži co mi pomůže.
Bych se v louži netopila
a své srdce neztratila.
Jen v jeho očích tonu,
protože prostě mohu!
Mají barvu řeky ledové
a celého oceánu,
Kde plují mořští tvorové,
klidně i bez plánu.
Voda zurčí jako smích,
mění se i v něžný sníh.
Zpívá, žije, božská je,
i v neštěstí se raduje.
Proto vodu miluju
je živá jako on.
Proto vodu miluju,
stejně jako on.