Hmmm některé vůně se nedají nikdy zapomenout :)

Některé lásky prostě nikdy nedojdou naplnění. Možná by se to dalo brát jako trénink o kolik jsme schopni z lásky k někomu posunout své hranice.

Parádička.

Gora: Dik za komentář.
Hřadují nám moráci a bantamky nejraději v banbusu.

V tlejícím listí jsem až po uši v lese
ohřát tam duši, člověku chce se.
I malé radosti nabývají na významu
za špatné bytosti já neviním zimu.
Bude lépe Sasanko.

Hezká.

Včera jsem, Romane, na smrku před domem pozorovala velikou kapku na smrku... a vida, dnes čtu, jak jsi podobný námět pěkně cvrnknutím oživil:-)
Tvá haiku jsou vždy životná a tím blízká.

Psavec: To nic, jen sousedi jsou takové falešné a zhulené existence... příští rok už tu pravděpodobně nebudou a bude klid.Mají děti a chovají se jako by žádné neměli a neberou ohledy. Kdo si co dělá doma mě nezajímá,ale my žijeme na statku v jednom areálu a to už končí sranda.Když si člověk pořídí rodinu měl by v některých věcech dospět.

Psavec: Děkuji

Co to máš za náladu, děvče?

Něžně jsi zabásnil.

Moc hezká.

Hezká, líbí se mi.

Díky moc.

Líbí se mi

Taková óda na svobodu člověka:-)

Tohle se mi líbí, mívali jsme páva a v noci hřadoval a přes den ulétal:-) a my ho hledali...
ta do půl od okraje. - taK do půl od okraje.

Pěkně, Psavče... sportem ku zdraví, tedy k elektřině!

Homér: Thx.Už dávno ne.Nechci aby ze mě byla zelenina ;)

Tuto víru si uchovej. Bez ní je život poušť a smrt...