|
|
a to víte jak smrdíte, takhle po ránu?
vyštěkne přímo za mou hlavou
v poloprázdné tramvaji
blondýna s růžovou gumičkou
na paní s taškou
asi bez domova
to si musíte dát plínku když čuráte
já mám
vrůstá do sedačky v tramvaji
jako by se chtěla stát stínem
nebo pařezem
smrdí fest
ale co s tím
celou cestu do práce visí ve vzduchu
hlas blondýny s růžovou gumičkou
i poté co smrad dávno vyvětral
hned za svinovem
vyštěkne přímo za mou hlavou
v poloprázdné tramvaji
blondýna s růžovou gumičkou
na paní s taškou
asi bez domova
to si musíte dát plínku když čuráte
já mám
vrůstá do sedačky v tramvaji
jako by se chtěla stát stínem
nebo pařezem
smrdí fest
ale co s tím
celou cestu do práce visí ve vzduchu
hlas blondýny s růžovou gumičkou
i poté co smrad dávno vyvětral
hned za svinovem
Souhlasím s Umouněnkou. Je to momentka, podobně jako moje dílo Haf. Název „Svinov“ se svými konotacemi (které se u mě mohou lišit od těch, které mají obyvatelé Ostravy) mi do toho překvapivě dobře zapadá.
Jinak teda sociální básnička hezká. Ostrava je město v pohybu. Ulice plné dělníků, bo je věčně něco rozkopané, a jak se zpraví chodník na jedné straně, tak se jde kopat na druhou stranu a tak pořád dokola. Romové s bílými zuby a zlatými řetízky v nóbl botaskách, plno aut a bezdomovci. Na každé ulici nějaký somrák nebo opilec. Ale mám pro ně pochopení - nejezdí autem, nezamořují svět výfukovými plyny a nezabírají místa na parkovištích se svými kraksnami, jezdí tramvají a metrem a MHD. To je sympatické ne? Uhlíková stopa veškerá žádná. Jen ta pachová. Ale popravdě občas si přisedne i blondýna s růžovou gumičkou a je tam cítit i deset minut po svém odchodu, takže je to vlastně totéž jen z jiné strany sociálního spektra.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.

