Moc fajn.

Líbí se mi.

kmotrov: To nemohu posoudit, jestli nevytěsňuješ nepříjemné vzpomínky a nepoutáš se k příjemným. V otázce pravdy vždy záleží na tom, co si pod tím pojmem v konkrétní situaci představuješ. Pokud pouze shodu tvrzení se skutečností, pak ne pravdě většinou nic relativního není. Když například pozoruješ déšť a řekneš - prší, je to pravda, která v dané situaci není relativní.

Lenča: Díky moc.

kvaj: Dobře jsi to našel.

Dandy: Díkec.

Mám blízko k taoismu, každé světlo na zádech nese svůj stín a je to i naopak, to nacházím v prvních dvou slokách. Zůstat svůj? Má to pro nás velkou váhu, dočítám výbor z Junga, nejsme tak docela svoji a asi by ani nebylo dobře abychom byli. Tak jako se v poezii hledá přesah i my máme přesah, je v nás něco nedořečené, něco co není v písmenech, něco nad čím nemáme moc. A je to tak dobře.

kvaj: Pravda má pro mne velkou cenu i když vím jak je slovo pravda relativní. Nemám hezké vzpomínky na vojnu, ani na mládí, mládí pro mne bylo velmi složité. Myslím, že teď zažívám lepší časy. Nevytěsňuji nepříjemné vzpomínka a nepoutám se k příjemným. Svým způsobem jsem cynik.

Moc pěkné a západy slunce maji své kouzlo

Lenča: Lenko děkuji..ty slova byla pro kamaradku co ji znenadáni umřela jeji láska,

Dik za komentář,jen to chce nazout mé botky projit můj dem a pak to mohu hodnotit..

Skvělé - vyjádření i ta schopnost...

Krásné...

Ano, opět krásné obrazy...

Prima zábava, díky :-)

Krásné :-)

Velmi se mi líbí, jak jsi barvitě a působivě popsala situace na hrazdě a pod vodou. Jinak zapomínání zlých a nepříjemných událostí je u lidí přirozený proces. Proto se například chlapům později jevila vojna jako velká legrace, i když v době, kdy sloužili, to tak nevnímali.

Gora: Díky za připomínku, promyslím to.

Zajímavá báseň. Nej pro mne metafory ve druhé strofě...

Přesně to jsem chtěla poznamenat, než jsem přečetla kvajův komentář, škoda, že měníš, co dobře šlapalo, v polovině...