Přesně tak, Lenča má pravdu. Poradím trik. Nejdříve se zaměř, na to, aby řádky co se rýmují, byli přibližně stejně dlouhé. Bude to vypadat výrazně lépe i kdyby si slabiky nepočítal.

Ve tvé předchozí básní "Lidská tvář" jsou řádky podobně dlouhé a rozhodně se ti povedla více. Není to náhoda. Dodržel si více pravidel. Báseň je vždy psána řečí vázanou. A tudíž svázanou mnoha pravidly. Tím vzniká v básni jasná struktura a symetrie. Přitom symetrie je jedním ze znaků krásy. Stejně tak i symetrický obličej působí krásněji.

Moje varianta zpracování tvé básně:

Na počátku byli pouze důvěřiví snílci
věřící ve vlídnost a lidskost širého světa.
Na počátku byli pouze egoičtí snílci
věřící ve svou neomylnost a takovým běda.

Časem uzřeli pravdu, jací byli pošetilci.
Zděšeně koukali, odtrhla se ohavnosti silueta.
Časem uzřeli pravdu o surové společnosti.
Zděšeně koukali, k srdci blíž trýznivá realita.

Tak to vždy bylo a tak to navždy jest.
Šotek jménem naivita a nedá se snést.
Na konci všech rozlehlých cest.
Čistá duše nenech se splést.

Prem: Ale Můřino haiku sa odohráva v prítomnom čase, slovo zůstal sa dá kľudne nahradiť napr. je jen. Človíčkovo haiku nemá s prítomnosťou vôbec nič. Nemám to predsa z vlastnej hlavy že haiku sa odohráva v prítomnosti, teda tu a teraz aj keď odkazuje na niečo minulé, s čím s tebou súhlasím. Je to jedna zo základných charakteristík haiku.

Prem: Je kolem toho tolik jinotajů, že mne to časem pravděpodobně zaujme. Těším se že díky vám jednou odhalím vícerozměrnost zpracovaných motivů. Vážím si loajálnosti a vstřícného navádění na přistávací plochu jménem Haiku. Děkuji

Lenča: Děkuji moc za poznatky. Náležitě jich využiju při psání něčeho dalšího. :D

Lenča: Lenko díky

Pečená jablka jsou moc pěkný text. U "večerníčka" souhlasím s Pavlem - přímá řeč dává čtenáři jasnější indicie a bez ní bych ani já nepochopil, jak byl text původně zamýšlen. Mimoto otočené pořadí s "pohádkami" na prvním řádku, jak Pavel navrhuje, dává také textu ono kýžené rozuzlení a pointu - nejprve nechává čtenáře tápat a teprve v závěru jej uvádí více do kontextu celku... "Aha?!" :)

Máš pravdu motýl a bodlák si zaslouží vlastní báseň ;)

Karpatský: Dovolím si podotknout, že ačkoliv předloha/námět haiku se odehrává vždy v přítomném čase (ono ani není kdy jindy možné něco zažívat – a i když třeba vzpomínáme, i to se děje nyní.. :) , tak v praxi existuje řada skvělých haiku, která využívají rovněž minulý čas, případně kombinaci přítomného a minulého. Existuje pak také jakýsi fenomén "zpřítomnění minulého času", kdy je ve hře motiv, jehož odkaz přesahuje aktuální časový rámec zbytku textu. Např. Můřino vynikající dílko:

Měním kalendář –
z loňského roku zůstal
obrys na stěně.

(Můra73)

Tvrzení, že "haiku se odehrává v přítomném čase," proto považuji za nepřesné a značně zavádějící – zejména pak v kontextu pro začátečníky.

Motýl květiny má rád
možná pro nektar snad?
Ony chtějí mu dát
aby semena mohla zrát.
Ten motýl však ví, že
trny bodláku sundat neumí.
Proč bodlák trny má?
Je tak významný!
Že příroda ho v ochranný
kabátek odívá. Sosáčkem
tedy jen okvětní plátky
zulíbá. Přilétl, vyděl a
odletěl -však květu
dal co měl.

Doporučuji si nejprve prostudovat něco k tématu a teorii haiku. Zaslané texty jsou pouze miniatury ve formátu 5-7-5, jinak ale nemají s haiku nic společného. Hojně používáš subjektivní hodnocení, metafory a personifikace - to vše je v haiku tabu. Haiku si autor nevymýšlí, nýbrž v něm popisuje přítomný (reálně viděný a odžitý) okamžik, na který svým textem poukazuje. Odhaduji proto, že texty byly napsány a spočítány ad hoc od stolu. Pro haiku bude ale třeba udělat podstatě víc... :)

Každopádně roztomilé, vtipné a ta třetí mě bere za srdce nejvíc...

Líbí, rozbor nechám povolanějším.

Úžasně upřímné, poutavě vykreslené obrazy a zážitky. Jen hic bych dala s měkkým i. A radši Egypta. Ale to jsou detaily.

Gora: Děkuji, snad ano :-)

Ty mi moc sedly, hlavně ta první vrací do dětství... Ta druhá je úžasně roztomilá.

Roztomile vtipná, povedená :-)

Nerada kritizuji, ale sama jsem byla vděčná za připomínky čtenářů tady na psancích, které mi pomohly, posunuly mě. Takže ráda předám své zkušenosti.
Obecně - pro čtenáře je příjemnější kratší text, myšlenka vyjádřená méně slovy, zato trefně, předat silný obsah v méně řádcích. Když je to zdlouhavé pořád o tom podobném, člověk při čtení ztrácí pozornost.
Taky rýmy aby nebyly gramatické a příliš "obyčejné '. A v neposlední řadě rytmus, počet slabik řádků, veršů, aby se to dobře četlo. A celkově obsah aby nebyl klišé, tuctově vyjádřený.
Konkrétně k tomuto dílu - konec čtvrtého řádku má asi překlep, snad by mohlo být "když odhalila se ohavností silueta". Některé rýmy se mi k rebelantskemu obsahu nehodí, třeba pozlátka-zrcátka. Jinak obsah mi přijde docela povedený. Těším se na tva další díla ;-)

Pěkné,v hronadách listí nejvice kosáci řádí.
Ježkové nabiraji váhu na nadcházejicí zimu.
A oči se utápí v pohádkovém příběhu.

Na mě je ten příběh se zubem málo srozumitelný, já mu sice rozumím, ale pro širší čtenářstvo by nejspíš potřeboval nějak upravit.
Vtipný však je...

Nedávno jsem kdesi objevila haibun autora: Matthew Caretti, Pennsylvania, USA a nechala část projet překladačem. Zjistila jsem, že je to poezie v próze a haiku free a nemají /podle mě/ s haiku, jak je známe nic společného, spíš minibásničky.
Od Bašoovy Cesty do vnitrozemí hodně vzdálené...
Mně se ty cizokrajné výrazy vcelku líbí, i u Santóky jsou vysvětlivky, proč ne... a opletník plotní by byla věčná škoda nechat ležet:-)).
V haibunu by i místopisné názvy rázem získaly na důležitosti. Snake, za mne dobrá příprava na cestě k haibunu.